chvilku podrážděně dívala, nakonec se však zeptala, jako by se nic nestalo: „Co bys chtěl k jídlu? Musíš mít hlad jako vlk.“ Štípla ho do břicha, vyskočila, rychle si oblékla kombiné a zmizela v kuchyni. „Dám si, co máš,“ zavolal za ní. „Jím všechno, a nejradši mám zvláštní příděly.“ Doufal, že to je humor, kterému rozumí. Inge se v kuchyni pustila do přípravy večeře. Slyšel, jak zprudka otvírá a zavírá zásuvky, pokládá pánev na plotnu, rachotí s nádobím a pak jasným hlasem říká: „Je tu ještě několik gulášových konzerv. Mám je ohřát?“ Konzervy, zas ty konzervy. Gliwice, Franz Honiok, těžká těla v bezvědomí, skřípající prkna, zvuk padajících pytlů, Merit. Vybavil si její hlas, její měkké kadeře. Kdyby ho nevyhodila, nebyl by teď tady. On si přece tuhle dobu nevybral. Inge Gerlingová s úsměvem vyhlédla zpoza dveří a zeptala se: „Půjdeš do kuchyně, nebo chceš večeřet v posteli?“ Kalterer vstal, natáhl si kalhoty a kšandy nechal volně plandat na bílém nátělníku. Je to zvláštní, na začátku války nosil jen civilní oblečení a teď na konci se k tomu zas vrací. Posadil se ke čtvercovému stolu a pohlédl na kouřící talíř s horkým masem a makarony. Inge Gerlingová na sobě měla modrý župan. Na stole ležela čtyři prostírání. Kdyby její muž nepadl na frontě a oni ještě byli spolu, určitě by na svět brzy přivedli třetí dítě. Šťastná rodina by si pak musela vybrat větší stůl, kulatý nebo dlouhý, obdélníkový. On a Merit žádné děti neměli. Kalterer se dostal domů z fronty na dovolenou málokdy a potom jejich vztah náhle skončil. „Jsi tak potichu. Lituješ, že jsi tady?“ „Ne, jen jsem zase musel myslet na ten případ.“ Kalterer se pokusil o přátelský úsměv. Inge nalila sekt a se smíchem prohlásila: „Guláš se sektem jsem ještě nikdy neměla.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209476