„Můžete mě přestat kopat do sedačky, prosím vás?“ vypálí na cestujícího za ní, mladého nesympatického kravaťáka, který si povzdychne něco o ženských. Morgane umí říct „prosím vás“ tak, že všichni pochopí, že to znamená spíš „nenávidím tě“. Důstojná zdvořilost u ní nic neznamená. V tomhle ohledu se od gymnázia nezměnila: čím hůř s vámi mluvila, tím vás měla radši. Čím měla náladu vražednější, tím víc se projevovala s ledovou zdvořilostí. Jestli vám nadává do krav, jste její nejlepší kamarádka. Začne si pohrávat s přívěškem a zase se otočí. „Vážený pane, byla bych vám velice vděčná, kdybyste byl tak moc hodný a přestal mi strkat do opěradla.“ Muž si ostentativně vzdychne: „Slečna je trochu fňukna, začíná mě to…“ Géraldine mu skočí do řeči. „Paní! PANÍ je fňukna! Ne slečna!“ Přisadím si: „Copak nevidíte, že je těhotná? Líbilo by se vám, kdybysme to dělaly vaší ženě?“ Assia se jako obyčejně probudí ve správnou chvíli a zapojí se: „Neřekla bych, že má ženu…“ Muž zvýší hlas: „Nepřeju si…“ Maloměšťácká panička vedle něho protestuje – bezpochyby jeho manželka. „Tihle Arabové jsou všichni trochu teroristi, pořád by jen dělali problémy v letadlech.“ Assia se otočí, nemá takhle po probuzení náladu: „Jo? Kde ty teroristy vidíte?“ „Eh… myslím, že to mluví o tobě, Assio.“ „Narodila jsem se v Dijonu, nejsem žádná džihádistka.“ „A i kdyby ses narodila v Kandaháru, tak co je tohle za diskriminaci?“ Přiskočí k nám chlápek v uniformě a vyštěkne: „Jsem vedoucí kabiny. To vy jste mluvila o džihádu? Máte u sebe
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209404