Nelíbilo se mi, že psycholožka uložila k deníkům všechnu svou výstroj včetně toho, co vypadalo jako většina jejích zbraní, nebo dokonce všechny. Ale v tu chvíli jsem tu hádanku musela vytěsnit z hlavy a spolu s ní i doznívající záchvěvy vyvolané jistým vědomím, že většina výcviku, který nám v Jižní Zóně poskytli, byla založena na lži. Když jsem do toho chladného, tmavého úkrytu slezla, ucítila jsem sílu jasu v sobě ještě intenzivněji. Hůř se to ignorovalo, protože jsem nevěděla, co to znamená. Moje baterka spolu s přirozeným světlem z otevřených padacích dvířek ukazovala, že stěny místnosti pokrývají vrstvy plísní, z nichž některé tvoří matné červenozelené pruhy. Zdola bylo lépe vidět, jak se to smetiště ve vlnách a pahorcích rozlézá. Vytrhané listy, zmačkané stránky, pokroucené a zvlhlé obaly deníků. Dalo se říct, že historie zkoumání Oblasti X se pomalu měnila v Oblast X. Nejdřív jsem se držela na okrajích a vybírala si deníky nahodile. Většina na první pohled popisovala docela běžné události, jako byly ty, které líčila první expedice. Některé byly výjimečné jenom tím, že data nedávala smysl. Kolik expedic ve skutečnosti překročilo hranici? Kolik informací bylo upraveno a skryto a jak dlouho? Týkalo se „dvanáct“ expedic pouze posledního opakování dlouhodobějšího programu, přičemž vynechání zbytku bylo nezbytné pro umlčení pochybností těch, kteří byli oslovováni, aby se přihlásili? Existovalo tam také něco, co bych nazvala předexpedičními popisy, zdokumentovanými v celé řadě forem. To byl ten spodní archiv audiokazet, okousaných fotografií a rozkládajících se šanonů různých papírů, který jsem zahlédla už shora – vše zatížené vahou deníků nahoře. A vše prostoupené mdlým, vlhkým pachem, jenž v sobě obsahoval maskovaný štiplavý puch rozkladu, který se někde projevoval a někde ne. Omračující chaos slov psaných na stroji, rukou nebo tištěných se mi navršil v hlavě vedle napůl viděných obrazů jako psychická kopie hromady jako takové. Chvílemi nechybělo mnoho, aby mě ten zmatek úplně ochromil, a to jsem ani – 102 –
VanDerMeer_I_Anihilace_vnitrek_new.indd 102
21.8.2015, 8:28:42 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209318
nezohledňovala rozpory. Uvědomila jsem si tíhu fotografie v mé kapse. Stanovila jsem si určitá počáteční pravidla, jako by to mělo nějaký smysl. Nevšímala jsem si deníků, které vypadaly, jako by byly napsané těsnopisem, a nesnažila jsem se luštit ty, které se zdály být napsané šifrou. Také jsem začala některé deníky číst celé, ale pak jsem se donutila začít přeskakovat. Jenže vybírat si bylo někdy horší. Nacházela jsem stránky popisující nevýslovné činy, k jejichž zapsání formou slov se ještě ani teď nedokážu odhodlat. Zápisy, které se zmiňovaly o obdobích „remise“ a „přerušení“, po nichž následovaly „recidivy“ a „děsivé projevy“. Bez ohledu na to, jak dlouho Oblast X existovala a kolik expedic sem přišlo, jsem z těchto líčení poznala, že se na tomto úseku pobřeží děly podivné věci léta předtím, než se vůbec objevila hranice. Existovala určitá praOblast X. Z některých vynechaných věcí mě v hlavě svědilo stejně jako z otevřenějších příspěvků. Jeden deník, zpola zničený vlhkem, se soustředil výhradně na vlastnosti jednoho druhu bodláku s levandulově zbarveným květem, který rostl ve vnitrozemí mezi lesem a bažinou. Stránka za stránkou popisovala setkání s jedním exemplářem tohoto bodláku a pak s dalším, včetně nepatrných detailů týkajících se hmyzu a dalších tvorů, kteří ten mikrohabitat obývali. Pozorovatel se ani na okamžik nevzdálil na víc než půl metru od určité konkrétní rostliny, a stejně tak se nikdy neodtáhl, aby nechal nahlédnout do základního tábora a na život, který vedli. Po čase se mne zmocnil určitý neklid, když jsem začala cítit, jak se v pozadí těchto zápisů vznáší něco strašlivého. Viděla jsem, jak se tím prostorem těsně za bodlákem blíží Lezoun nebo nějaký jeho zástupce, a fixace autora deníku byl způsob, jak se s tou hrůzou vypořádat. To, že něco chybí, ještě neznamená, že to existuje, přesto mi s každým novým popisem bodláku projelo páteří čím dál hlubší zachvění. Když se pozdější část deníku rozpadla na rozpitý inkoust a vlhkou papírovou kaši, skoro se mi ulevilo, že jsem se toho zneklidňujícího opakování zbavila, protože popisy v sobě měly cosi – 103 –
VanDerMeer_I_Anihilace_vnitrek_new.indd 103
21.8.2015, 8:28:42 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209318
hypnotického, podobného transu. Obávala jsem se, že pokud by stránek bylo nekonečné množství, stála bych tam a četla je celou věčnost, dokud bych nepadla na podlahu a nezemřela žízní nebo hladem. Začala jsem uvažovat, jestli absence zmínek o Věži také zapadá do této teorie, tohoto opisování věcí po obvodu. ... v černé vodě, kam slunce září o půlnoci, ty plody dozrají... Pak jsem po několika banálních nebo nesrozumitelných ukázkách našla deník, který nebyl stejného typu jako můj. Pocházel z doby před první expedicí, ale po vzniku hranice, a zmiňoval se o „stavění zdi“, což evidentně znamenalo opevnění obrácené k moři. O stránku později na mě vyskočila dvě slova, zamíchaná do meteorologických údajů pro zasvěcené: „odražení útoku“. Dalších několik zápisů jsem pročítala pečlivě. Autor se zpočátku k povaze útoku nebo identitě útočníků nijak nevyjadřoval, ale útok přišel z moře a „připravil o život čtyři z nás“, přestože zeď odolala. Později pocit zoufalství zesílil a já jsem četla: … spoušť znovu přichází z moře spolu s podivnými světly a mořským životem, který se za přílivu dobývá na naši zeď. V noci se teď jeho vyslanci snaží proplížit škvírami v obraně zdi. Dál odoláváme, ale dochází nám munice. Někteří z nás chtějí maják opustit a zkusit to buď na ostrově nebo ve vnitrozemí, ale velitel říká, že má své rozkazy. Morálka je nízká. Ne všechno, co se nám děje, má racionální vysvětlení. Nedlouho poté líčení skončilo. Bylo zřetelně nereálné, jako by se jednalo o verzi reálných událostí přepsanou do podoby fikce. Zkusila jsem si představit, jak mohla Oblast X před takovou dobou vypadat. Nešlo to. Maják přitahoval členy expedic jako lodě, které se kdysi snažil bezpečně provést úžinami a útesy u pobřeží. Mohla jsem jedině podtrhnout svou dřívější hypotézu, že pro většinu z nich byl maják symbol, – 104 –
VanDerMeer_I_Anihilace_vnitrek_new.indd 104
21.8.2015, 8:28:42 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209318