VÁNOCE A SILVESTR V LÉTĚ Prosinec se blížil ke konci a všude bylo cítit, že se zanedlouho všichni rozprchnou kdoví kam. Tedy až na náš ostravský páreček. Rozumbrada mi jednou u cíga řekl, že nikam nepojedou, že to na měsíc ani nemá cenu. Když jsem se zajímal, co tam budou dělat celou tu dobu sami, jen mi s klidem odpověděl, že cokoliv, jen aby neutratili nic ze zásob. Proto se taky přestěhovali do opuštěný barabizny hned u sadu, aby byl vždy při ruce. No, slušně mu jeblo. Ale tak jejich volba, třeba se pak doma měl dobře. My ostatní už měli jasno. Všichni věděli, že se pojede na jižní ostrov. Když jsem vyzvídal, kdo kdy jede, že by se to nějak spárovalo, každý tvrdil něco jiného. Pak mi to došlo, bohužel nechtěli mít na blízku Páju. Trochu mě to mrzelo, ale nebyl čas na truchlení, ba naopak, blížily se svátky vánoční. Sice je nějak moc nemusím, protože to je pro mě jen nucený nátlak na lidi, všem dávat najevo, jak se mají rádi. A nejde ani tak o velikost srdce, jakož o velikost hodnoty dárku. I když to je spíš problém ženských, nás chlapů se to také týká, protože my ty dárky kupujeme. Ale tam mi to nevadilo, nikomu jsem nic nemusel dokazovat ani já to po nikom nechtěl a hlavně pro nás bylo nezvyklé to, že nikde okolo nebyl sníh a mráz, jen blížící se léto. Parta, co měla vyrazit na vánoční výpravu, se skládala z brněnské partičky a k tomu Voštecovi, Edita s Veru a my dva. Kluci ještě chtěli omrknout hory a nějaké to lezení, tudíž vyrazili brzo k ránu. My dva a holky jsme byli domluvení, že vyrazíme po večeři, abychom tam do půlnoci byli. Bylo to přeci jenom méně než tři hodiny cesty. Koupili jsme si nějaký ryby a holky udělaly bramborový salát. No jako doma. Klubovnou hráli
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209179