„spiknutí ticha je horší než slova“
ZASE v Montauku. Max Von Richter se opět důkladně prohlížel. Kdysi jsem často tou ulicí chodíval. Věděl jsem, že dokážu pomoci. Zamlada jsem byl dámou z Avonu. Vždycky mě to nutilo pivrnět. Čtvrté oko se mi otevřelo za automobilové nehody ve Skotsku. To mi umožnilo až do konce života cítit aury. Byl jsem přesvědčen o své upřímnosti. Lehal jsem a s někým si povídal. To mě provázelo leta, až se mi z toho stalo hobby. ———— Jmenuji se Sean O’Haire; mám rád ryby. Vzdělání se mi dostalo na Londýnské škole deprese. Měl jsem sebevražedné sklony, naštěstí jsem se jich ve třinácti zbavil. Nikdy jsem nepoznal své rodiče, neposkytli mi žádné interview; jel jsem do dokončovací školy v Paříži, ale nikdy jí nedokončil. Učili mě sít, žnout a tkát; chtěl jsem se stát matadorem, ale má apanáž byla příliš nízká. Mám rád kuličky proti molům. Po většinu života jsem si nechával sám sebe pro
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208931
sebe – nikdy jsem nevěděl, kdy se budu potřebovat. Nesnáším kraby. Otec byl zelenej mozek. Matka zvolna porodila sedm dětí. ———— V sedmnácti jsem nenarukoval. Byl jsem mladý, zdravý a naprosto šílený. Vysoce vlivný globální policajt mě v mládí varoval, že „petrolejářské společnosti bruslí na Aljašce na tenkém ledě“. ———— Panenství jsem ztratil v raném věku. Detaily mi unikají. Byla z toho rodinná aféra. Zkoušel jsem vodní ublyžování, ale vedlo mě to jen do koupelny. Jednou z mých nejranějších vzpomínek je rozdělení křesťanství a církve. Měli jsme velšského faráře, který nenáviděl děti. To potvrdilo mé podezření. „Kvalita milo srdenství není postřehnutelná“ – jedno z jeho oblíbených rčení. Pořád vidím jeho vykrmený křesťanský ksicht, vysoký hlas a ústa v neustálém vlnění nedělních úsměvů. Měl jsem pocit, že Bůh sice mohl navštívit místní kostel sv. Petra, ale ve skutečnosti to měl radši venku. Já teda určitě mám. Jeden z otců mých nejlepších přátel byl pěkně ostrý policejní pes, který mohl mít něco do činění se Zdislavovým
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208931
astmatem. „Kdo by chtěl být nemocný, když má takového tátu?“ ———— Občas jsem cítil z toho, že nemám rodiče, docela úlevu. Většina rodin mých přátel nesla jen drobné známky lidskosti. Jejich hlavy byly plné strachů drobných podnikatelů. Moje byla plná vlastních idejí. Život mě bavil, když jsem tajně čekal na někoho, s kým bych komunikoval. Většina lidí byla mrtvá. Pár polomrtvých. Nemusíte dělat moc, abyste je pobavili. ———— „Když jsi mrtvý, rozesměje tě cokoliv.“ ———— Celý život jsem hledal Grál. Stop bylo mnoho, leč nejasných. Systém byl jen iluzí, která měla zabavit mrtvé. „Nemůžu vystát tyhle mrtvé zvědavce!“ „Ale mnoho mých nejlepších přátel je mrtvých,“ odpověděl bych, v naději, že jsem „jiný“. O mrtvých jen dobře. Teď už vím, co tím mysleli
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208931