odplula z kokpitu do zadní kabiny. Učinila to rychle a ladně, což zřejmě nebylo tak snadné, když uvážíme, že za sebou na těžkém dřevařském řetěze táhla mrtvého tchoře viny. Když si vybírala z velké zásuvky pod postranní pohovkou napnuté a našepsované plátno, proběhlo jí hlavou: Zkazila jsem mu večer. Když si v kabině rozkládala malířský stojan, napadlo ji: Chtěl, abych zůstala. Já ale chtěla odejít. Někdo musel prohrát. Když míchala barvy, vymačkané hádky z tub, přemýšlela dál: Myslí si, že není správné, aby umění stálo v mém životě na prvním místě. Ale proto jsem v tom, co dělám, tak dobrá. Když vybalila štětce a jeden po druhém pozorně prohlížela v ponurém, zvětralém světle krůty, stále ještě přemýšlela: Tvrdí, že miluju umění víc než jeho. No, to má pravdu. Jenže já umění miluju i víc než sama sebe. Jakmile začala malovat, přestala přemýšlet. Tchoří mrtvola viny odplula vzduchem jako chomáč vypadaných vlasů hnaný větrem. Za chvíli si už pobrukovala a pískala, tančila chvilku na jedné a potom na druhé noze. Naplácala barvu na plátno, chvilku ji roztírala konečkem štětce, špachtlí nanesla další hustou vrstvu, rozředila ji, zesvětlila ji bělobou a opět nastínovala černí, smíchala ji v smetanové struktury, jež pak od sebe oddělila jednotlivými ráznými a trhanými tahy štětce. Co se týče malířské techniky, Ellen Cherry se skutečně chovala jako děvka. Na malém plátně zobrazila část Bláznivých Hor, pohoří ležícího poblíž Livingstonu, jehož krásy obdivovali dříve toho dne; nenamalovala je tak, jak je viděla, nýbrž tak, jak se konečně rozhodla, že by je vidět chtěla, neboť člověk není obdařen jen pouhým vnímáním, nýbrž i vůlí vnímat, a nejen schopností pozorovat svět, ale i nadáním tento pohled změnit – což nakonec ústí ve schopnost změnit sám svět. Lidem, kterým je jasné, že představivost je pánem skutečnosti, říkáme „mudrcové“ a ty, kteří tuto představivost využívají v praxi, nazýváme „umělci“. Nebo „šílenci“. Guláš v konzervě měl/měla pravdu, když spojil/ spojila nízkou schopnost orientace ve skutečnosti s duševní chorobou, avšak opravdový idiot se liší od idiota „mudrce“ či idiota „umělce“ nedostatkem sebeovládání. K idiotovu překroucenému vnímání světa nedošlo dobrovolně či záměrně, nýbrž omylem. /102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208853