V. Není jednoduché, vstřebat tolik zážitků naráz. Tady, někde v těchto místech, Dean nalezl Kathy. Pomyslí si Jeremi Pardon, když míjí serpentiny u Vyloňského lesa. Po třech dnech se vrací na Zewington. Zkoušel se Bertě dovolat a domluvit si termín návštěvy, ale telefon hlásí poruchu. Dean se mu také zatím z Londýna neozval. Zajímalo by ho, jak dopadl tehdy rozhovor mezi jím a jeho matkou? Vůbec mu nezáviděl, vždyť on sám měl co dělat, aby unikl otázkám Libi Zewigové. Dnes se cítí vyrovnaně. Snad, že na obyvatele Zewingtonu nemyslel, měl dost práce a příprava na včerejší úspěšný seminář mu zabrala většinu času. Je si jist, že tentokrát prohlídku Kathy ustojí. Ne jako posledně, musela si všimnout, jeho značné roztržitosti. Ty stavy ho přepadají pokaždé, když je v blízkosti krásné ženy. Ztrácí rozum. Ale vyzrál na ně! Za pacientky má převážně postarší ženy a každou, jen trochu atraktivní, která by mu mohla přivodit zvýšení tlaku, pošle za konkurencí. Nelituje toho, i tak má práce dost. Jeremi samozřejmě ví, že ty ženy nejsou vinny svým vzhledem a pro něj tak provokujícím chováním, ale že ta chyba je v něm. Ano, to on sám, by se měl léčit! Proto se také dosud neoženil a žije s matkou. Tento způsob života mu vyhovuje, ošklivou ženu nechce a na hezkou si netroufá. Máti se o něj stará jako manželka. A když to na něj přijde, do nedalekého penzionu, s příznačným názvem Spokojený domov, to není daleko. Tam je stálým zákazníkem a jeho Helen se o něj vždy náležitě postará. Za slušně vykonanou práci, ji dokáže štědře odměnit. Jeho naducaný narůžovělý obličej a zavalitější postava, mu beztak moc šancí k seznámení nedávají, navíc má problémy s erekcí a hrozně se potí. Dává to za vinu právě svému až chronickému strachu z atraktivních žen. Dokonce si sám určil diagnózu: Prettyfobie!.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208786
Když najíždí na příjezdovou cestu k domu, cítí, jak se mu zpocené šaty lepí na tělo, neb mu v půli cesty přestala fungovat klimatizace a z auta je roztopená pec. Spatří Bertu, která mu vychází z domu naproti. Zaslechla totiž ten nezaměnitelný zvuk notně opotřebovaného motoru a patrně také děravého výfuku. Kolikrát si už kladla otázku, proč si doktor nekoupí nový vůz? Nezdá se jí, že by si to nemohl dovolit. Jeremi vystoupí těžkopádně z vozu a otírajíc si pot z čela a krku, popadne do baculaté ruky svůj lékařský kufřík. „Teda, pane doktore, já se divím, že jste vůbec dojel!“ kárá ho Berta namísto pozdravu. „Vždyť to je o život v takovém autě!“ „Uf…, já vím, Berto, už ani klimatizace nefunguje.“ Berta ho vede do příjemně chladného salónu a jakmile Jeremi dosedne s úlevou za stůl, nabídne mu osvěžující sklenku vody. „Dojdu nahoru pro Kathy, budete koukat, jak jí ty vaše medikamenty postavily na nohy!“ „To jsem sám zvědav, ale nepřisuzujte úspěšnost léčby jen lékům, člověk se musí chtít vyléčit,“ pronese moudře. „Snažil jsem se vám dovolat, máte snad poruchu?“ „Ano, je to zvláštní, včera odpoledne, ještě vše fungovalo a navečer přijeli z policejní stanice, jestli se tu něco nestalo, že od nás mají přerušený signál. Raději jsme s Kathy přespaly u Henka na statku.“ „To je tam, co se schází ti spiritisté?“ „Ano, například za dvě hodiny se tam koná zase jedna taková akce. A my na ní vyrážíme. Kathy se tu přirozeně bojí.“ Jeremi pokývne chápavě hlavou. Sám by měl v tak velkém domě obavy. Deanovi se ani nediví, že chce odsud pryč, vždyť to tu připomíná katakomby. Usoudí, že by celý dům potřeboval modernizaci a nato se zahloubá do myšlenky o koupi nového vozu. Když vtom na něj ode dveří promluví Ona. Je nádherná,
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208786
napadá ho. Zjevila se ve dveřích, pozdravila a kráčí k němu. Tělem mu proběhne reakce jak v tlakovém hrnci. Chce odpovědět na pozdrav, ale vyloudí ze sebe jen křečovité: „Kathy…?“ Neustál to, netušil, že ho zradí všechny smysly tak brzy. „Není vám něco, doktore?“ zeptám se. „To víte..., to dusno mi nedělá dobře.“ Přisednu ke stolu a vděčně naň pohlédnu. „Chtěla bych vám poděkovat, cítím se o dost lépe, vaší zásluhou.“ On se hltavě napije a z úst se mu vydere jen formální otázka: „Předpokládám, že léky stále berete?“ „Samozřejmě,“ odpovím hbitě. „Přeci jen vás ještě pro jistotu prohlédnu,“ začne se přehrabovat v lékařském kufru a přitom se stále nepřestává otírat. „Pane doktore,“ spustí Berta, která právě přichází se zbytkem jablečného koláče. „Kdyby vám volal Dean, řekněte mu, že i dnes nocujeme u Henka na statku.“ „Vyřídím, ale zatím ještě nezavolal,“ odvětí Jeremi, který konečně v kufru našel stetoskop. Přiloží ho na můj poodhalený hrudník a oči přitom upře na stropní ornament, jako by si ho chtěl vrýt do paměti. „Zdá se, že je vše v pořádku, Kathy, ale přeci jen doberte léky a dojděte si na kontrolu k vašemu lékaři.“ Ztěžka polkne, nalije si další sklenici vody a naráz ji do sebe obrátí. Nelze si nevšimnout, že se snaží vyhnout mému pohledu. Je to vážně podivín, ten Deanův přítel. „Měla bych se s vámi vyrovnat,“ nadhodím pro pořádek, když si zapínám knoflíčky u výstřihu šatů. „To není třeba,“ opáčí pohotově. „Pan Zewig se prý o to postará. A já už pomalu půjdu…ehm. Hlavně se ještě musíte šetřit, Kathy.“ Chystá se odejít, nemůže však oči odtrhnout od mého obepnutého výstřihu a s napětím sleduje, když si elegantně
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208786