Nehledě na naše malé auto, které nebylo určené pro takový terén, jsem zařadil nejvyšší rychlost a plyn přišlápl k zemi, abychom byli co nejdříve pryč od té hrůzy, jež se na nás valila z každé strany, zezdola i ze shora. Rozpadající se krajina nás hodlala pozřít a už nikdy nepustit do našeho světa, jehož součástí jsme byli kdysi dříve. Zůstali jsme od něj odtrženi, vtahováni dílem rozhněvaných Spáčů, kteří propojení realit nacházející se v podzemí pevnosti Hernsberg využili pro konečnou odpověď na Strechenovu žádost o stvoření ideálního světa. Ale co když se tím ideálním světem myslelo svět bez lidí? Tedy kromě několika jedinců, jak mimo jiné popisoval Strechen ve svém deníku Hypocrisis. Zemina zavalovala silnici i rozpohybované, a vichřice roznášela stejný zápach, jaký se držel v komnatách podzemní pevnosti. Zdálo se, že je všemu konec a já s Thomasem Sobieskim skončíme uvězněni v nasávající katastrofě, jejíž smysl nám v ten okamžik unikal. V nastávajících sekundách nás přestalo zajímat proč a co se kolem nás děje, jak nebo čím se spustil ten groteskní systematický rozklad, jak dalekosáhlé účinky bude mít ve svém rozpuku, ani jak bychom jej případně mohli zastavit. Šlo nám o holé přežití. Vše se točilo kolem 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208785