„Popsali mi chlapa, který dával peníze. Vím, že patří k ní, protože ten den, kdy jsem přišla k tomuhle,“ ukázala si na rameno, „jsem ho viděla u nás na nádvoří, a on byl jedním z těch, kteří se o to přičinili. A to se nezapomíná.“ „Řekla jste to svému panu manželovi?“ „Aby mě obvinil, že chci svou vinu svalit na ni?“ „Nevěřím, že v očích našeho pána má ta flundra více ctnosti nežli vy, má paní. Nevěřím, že je tak hloupý, aby jí důvěřoval.“ „Říká se, že láska je slepá.“ „Láska možná.“ Vojtěch se pohnul a ukončil tím jejich rozhovor na dané téma. Obě se na něho vrhly, připraveny splnit každé jeho přání. Tak dlouho strádal a ony mu to nyní chtěly vynahradit. Julčin odhad, že dlouhý pobyt v kobce bude pro pána znamenat toliko nachlazení, se ukázal být správný, ačkoli tu první noc to, díky vysoké horečce vyvolané přehřátím pod množstvím přikrývek, vypadalo na něco vážnějšího. Pak se začal potit tak silně, že Julka, bdící u jeho lůžka, byla nucena několikrát vyměnit polštář. Do rána bylo po horečce, takže se o ní Lucie, která přišla svou komornou vystřídat, vůbec nedověděla. Julka odešla a za chvíli byla zpět s teplým vývarem z masa a zeleniny, s rendlíkem plicní masti a čistým plátnem. Vojtech se již probudil, tak do něho vývar
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208780
nalila a teprve potom se odebrala k odpočinku, zanechajíc pána v péči jeho manželky. Lucie z Vojtěcha stáhla většinu přikrývek, pod tou tíhou se mu muselo špatně dýchat. Požádala ho, aby se posadil a rozprostřela pod něho podélně napůl přeložené plátno. Pak nabrala z rendlíku na tři prsty masti a důkladně mu ji vetřela do zad. Vojtěch si opět lehnul, nechaje si potírat prsa. Ke svému údivu zjišťoval, že doteky jejích jemných dlaní jsou mu veskrze příjemné a do jisté míry ho vzrušují. Ovšem ten pocit zmizel v okamžiku, kdy se na manželku podíval. Proč jen je tak hrozně nevýrazná, tak obyčejná, tak bez šťávy? Pootevřeným oknem se sem donesl svištivý zvuk prozrazující, že je na nádvoří vykonáván rozsudek včera večer vynesený Bořitou z Bíliny. Lucie na kratičký okamžik strnula, ale pak pokračovala v důkladném promazávání manželovy hrudi. Snažila se ten svist nevnímat, i když jí naháněl husí kůži. Ovinula kratší konec plátna kolem mužových prsou, Vojtěch se musel opět posadit a Lucie dvakrát omotala i ten druhý konec. Zastrkovala cíp plátna, když se ozval strašlivý výkřik bolesti a vzápětí další a další a další... Lucie se déle nedokázala ovládat. Ten křik se jí zabodával do srdce, pronikal jí až do morku kostí a způsoboval jí nesmírnou trýzeň, jako by tím trestaným byla ona sama. Zacpala si uši rukama, celá se třesouc.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208780
Vojtěch se na ni nechápavě díval. Nebyl s to pochopit, co se jí tak najednou stalo. Pravda, nebylo právě příjemné řev poslouchat, ale že by proto musel člověk dostávat třesavku? Konec konců, ten, koho venku bičují, si to nepochybně zasloužil. Ale kdo potom trest uložil, když ne Lucie? A že to Lucie nebyla, o tom neměl žádné pochybnosti. Těžko by přikazovala něco takového, jestliže to na ni působí takovým způsobem. Možná to byl její otec. Včera se o něm zmiňovala a nemůže se tedy vyloučit, že přijel s ní. Na Lucii byl žalostný pohled a Vojtěch svým ochranitelským pudům neodolal. Poposedl a přivinul si manželku na prsa, pokoušeje se ji utišit. Nicméně dokud ten muž venku nezmlkl, vycházelo jeho snažení naprázdno. A i dlouho potom nebyla Lucie k uklidnění. Ale sotva se tak stalo, vytrhla se z bezpečí manželovy náruče, zvedla se a aniž na něho pohlédla, utekla z pokoje. Nechtěla vidět výsměch v jeho očích, nechtěla zažít zraňující pominutí kouzla, které se na malou chvilku objevilo, jako se to událo již jednou. Přála si uchovat v paměti co nejdéle ten nádherný pocit, že mu na ní přece jen trošku záleží a představovat si, že jednou, snad, se bude k němu smět přitulit a on ji bude zahrnovat něhou. Kdesi hluboko v srdci však rostla obava, že nedělá nic jiného, než že oklamává sebe samu.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208780