to nebude brát jinak. Jsem přesvědčený, že jsem neudělal nic špatného. Zdá se mi ale, že jsou na mě všichni naštvaný. Jo, líbí se mi. Začínám k ní pomalu něco cítit. Chci být s ní. Jenže je to příliš komplikované. Taky myslím, že Honzu má taky ráda. Strašně na něj žárlím. Nemůžu zakrýt, jak mi vadí, když je vidím spolu. Na koncertě nebyli a já věděl, že jsou spolu, buď u něj, nebo u ní. Leží spolu v posteli a zřejmě se milují. Asi se z toho zblázním. Vím, že na ni nemám žádné právo. Nemám právo ani na tyhle myšlenky. Je to holka mého kamaráda. Pořád si to opakuju, ale nepomáhá mi to.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208755
30. Lucka David už mi hodně chybí. Je to už měsíc a on se stále snaží omluvit. Povedlo se mi nad to povznést. Nezachoval se pěkně. Jenže mi na něm fakt záleží a mám ho ráda. Už víc jak týden spím se svým bývalým Mílou. Snažím se zapomenout na city k Davidovi. Už se na něj nezlobím. Píšu mu tedy, že mu odpouštím a že ho chci vidět. David má hroznou radost. Staví se u mě ještě ten den večer. Ze začátku jsem k němu odměřená. Nakonec si mě ale začne dobírat jako dřív a já se rozesměju. Jsem ráda, že je tady. Vše se zdá být jako dřív, dokud mu neřeknu o Mílovi. Vypadá upřímně zdrcen. Chvíli mlčí. Najednou se tváří naštvaně. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208755
Já: „Ty se na mě zlobíš? To snad ne?“ otočím to na něj. „Jak to jde s Markétou.“ Zřejmě si to uvědomí, protože odpovídá: „Promiň, jistěže se nezlobím. Ale upřímně, s Markétou to není ono. Najednou mi připadá, že si s ní vůbec nerozumím.“ Já: „To mě mrzí.“ a myslím to upřímně. „Pořád mě mrzí, že nám to nevyšlo. Jenže ty si mi hodně chyběl. Někdy to prostě nevyjde.“ David: „Mě to taky mrzí. Věříš mi to? Věříš, že jsem ti nechtěl ublížit? Jsi ta poslední, které bych chtěl ublížit.“ Já: „Věřím ti to. Kdybych ti to nevěřila, tak bych se ti neozvala. Neumím moc odpouštět. Dřív bych ti asi neodpustila. Jenže jsem se za poslední dobu hodně moc změnila. Rozchod s Ondrou mě doslova rozložil na malé kousíčky a pak znovu poskládal. Všechno je teď jinak. Jsou pro mě důležitý úplně jiný věci.“ Vstanu a vezmu Davida za ruku a vedu ho do mého pokoje. Tváří se zmateně. Pustím film. Já: „Chci se k tobě jen přitulit.“ David: „Jasně.“ zdá se ale pořád nervózní. Leháme si do postele a já se k němu přitulím. Cítím, jak mu v hrudi hlasitě buší srdce. Když večer odejde domů, tak se akorát mine s Honzou. Hned ve dveřích na Honzovi poznám, že se něco děje. Tak 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208755