Pevněji sevřel revolver a napjatě čekal, co dalšího se bude dít. Chvíli bylo ticho, až si myslel, že oba rudoši se zase vytratili. Mapu měl bezpečně uschovanou v náprsní kapse, takže pro rudochy nebude snadné mu ji vzít. Navíc jednoho z útočníků zasáhl. Nevěděl, jestli je mrtvý, každopádně ho vyřadil z boje. Tomu druhému nezbývá moc času. Lidé nejsou hloupý. Určitě slyšeli výstřely, a jakmile spatří v místním lokále dva indiány, nebudou váhat je připravit o život. Jackova domněnka se záhy potvrdila. Jeho uši zaslechly dusot nohou po dřevěných schodech. Corcoran zvolnil z napjatého postoje a sklonil ruku s revolverem. Vzduchem se nesla vůně střelného prachu. Kapitán se natáhl pro petrolejovou lampu, stojící na malém, nočním stolku, aby zažehl její knot. Oranžový plamen se jen líně rozlézal po hotelovém pokoji. Jack přimhouřil oči, aby si přivykl náhlému světlu. Až po chvíli mohl rozeznat nehybné tělo, ležící vedle postele na druhém konci místnosti. Podle vytřeštěných očí v bledém obličeji mohl rozeznat kavaleristu Cooka. Jeho pohled směřoval do stropu. Jakoby chtěl spatřit kousek nebe. Tam však není pro tebe místo, pomyslel si kapitán trpce. Pro nikoho z nás. Pochopil, že jsou ve válce se dvěma krvelačnýma rudochama a dokud se jich nezbaví, tak se ještě dlouho klidně nevyspí.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208752
Kapitán sebou nervózně škubnul. To mu tak ještě chybělo, aby chytil nějaký tik. Bude vypadat jako idiot. „Sakra, kapitáne,“ vyhrkl Warvick roztřeseným hlasem. „Cook to má za sebou. Teď už jsme jen my dva. A oni taky!“ „To vím i bez vás, hergot! A přestaňte tady vyšilovat!“ „Já tu nechci chcípnout. Jsem ještě příliš mladý na to, aby mě nějaký zavšivený rudoch proklál šípem.“ Corcoran se nasupeně zamračil. „Řekl jsem, buďte zticha! Zřejmě jsme ty indiány podcenili. Teď obrátíme kartu. Budeme je štvát, dokud nebudou rýt hubou v prachu země. Jednoho z nich jsem zasáhl. Jestli už není mrtvý, tak bude muset vyhledat doktora či nějakého medicinmana. Oni indiáni věří na ty své zaříkávače. Nu, a to je podstatně zdrží. A pak udeříme my.“ Po těchto slovech jeho rameno opět nervózně škublo.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208752
Doupě banditů (Paddy) Bandité nás obestoupili ze všech stran. Vypadalo to, jakoby vyskakovali z nějakých děr v zemi. Sebrali nám naše zbraně a pochopitelně i naše hřebce. Dál jsme tedy byli nuceni jít po svých. V hloubi duše jsem pociťoval obrovský vztek na Kerba Perrina. Zase jsme se ocitli v obrovské šlamastyce. Zase díky jeho tvrdohlavosti a neschopnosti přijmout něčí názor. A já budu muset jít po svých. Uposlechl jsem, jen Old Waope odmítal pochodovat. Jedna rána do žeber ho však přiměla rychle změnit názor. V doprovodu našich opatrovatelů jsme vykročili hlouběji do vnitrozemí skal. Bandité nás hodlali držet ve svém doupěti, a jelikož nám ani 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208752