12.08 Střípek z dopisů VIII. Sluníčko. Já viděl tvoje oči smutné. Víš,děvče,ty je nesmíš mít takové. Ony pak nám nerozdávají radost a štěstí. A Sluníčko by se zlobilo na tě . Šla jsi cestičkou a smutná byla moc. Ty,která máš tolik darů seshora. Nám,co víme,že jsi Malá princezna,do dalších dní naději dávat musíš. Naše to jediná jistota. Budoucích dní. Když se usměješ,krása tvá dvojnásob je. Nevím,proč smutné byly tváře tvé. I hvozdík Kartouzek váhal,zda má ti vzdát hold. A že on opravdu krásný je moc. Však roste tam pro tebe. On však dobře ví,že pousmání tvé je víc než krása jeho. A tak vyzývá tě v kráse na souboj. Až půjdeš okolo něj,on drobností svoji ti nabídne patero okvětních plátků. Však něžných tak,že jen slova tvá jsou víc. Ty řasami ho upozorníš,že jde krása kol něj. Víš,barva jeho však v makeupu tvém není.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208694