Laura Joh Rowlandová nadřízené, a proto jsem dostal tuto práci.“ Usmál se široce na Sana. „Nikdy jsem si nepomyslel, že tady budeme sedět spolu.“ Sana se zmocnil odporný pocit, jako by se teď spolu míjeli – Moriwaki na cestě vzhůru, Sano při pádu dolů. Znovu pomyslel na kolegy, kteří spáchali sebevraždu. Kolik toho ještě dokáže snést on sám? Moriwaki ukazoval Sanovi mapy a stavební plány, rozpočty a termíny a všechno mu spěšně vysvětloval. Detektiv Marume nasadil ospalý, duchaprázdný výraz nenadaného žáka ve škole. Sanovi se zamotala hlava z technických detailů, pro něž ho jeho minulá zkušenost špatně vybavila. Cítil nebezpečí, že se stane vedoucím bez znalostí, typem úředníka, jímž vždycky pohrdal. „Do výstavby města po zemětřesení jde spousta peněz a hodně lidí z nich odčerpává pro sebe,“ vykládal Moriwaki. „Máme špehy, kteří jdou po korupci. Vyšetřujeme podezřelé případy a lidi, které dopadneme při krádežích a podvodech, posíláme před soud.“ Konečně něco, k čemu měl Sano kvalifikaci. „To si vezmu na starost,“ prohlásil rychle. „Mějte ale na paměti jednu věc: Když si něco z fondu na výstavbu vezme komoří Janagisawa, máme příkazy zavřít oči.“ Moriwaki se zazubil. „Jistě vám nemusím povídat, čeho je schopen, když mu někdo zkříží plány, že ne?“ V Sanovi se náhle zvedl prudký hněv. Ani zemětřesení nezastaví Janagisawu před okrádáním vlády. Sano pomyslel na bezdomovce ve stanových táborech. Peníze určené na pomoc pro ně a jiné trpící šly místo toho na získání politické podpory pro Janagisawu a Jošisata. To byl jen další z důvodů, proč nemohl Sano dopustit, aby převzali moc nad Japonskem. Moriwaki podal Sanovi jednu úřední knihu. „Tady je seznam špehů, udání, která je třeba prošetřit, a data soudních jednání. Vyšetřujeme i stavební nehody.“ Do dveří strčil hlavu jakýsi úředník. „Na Rjógogském mostě došlo k dohodě.“ Sano pocítil touhu zmizet dřív, než vybuchne. „Dojedu to tam vyšetřit.“
98
SOGUNOVA DCERA_TISK.indd 98
23.7.2015 10:53:24 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208682
ŠÓGUNOVA DCERA *** Když Sano a Marume projížděli obchodní čtvrtí Nihonbaši kolem budov, na kterých ještě probíhaly opravy nebo jež byly dosud v ruinách, potkávali kameloty prodávající noviny potištěné po jedné straně, plné zpráv o rvačkách mezi bandami ze soupeřících vesnic, které se do Edu nastěhovaly po tsunami. V obchodě se dařilo hlavně bankéřům půjčujícím peníze. Hrabali se v mincích navlečených na šňůrách a lidé, kteří si půjčovali, se dostávali do dluhů. Pár uprchlíků se pokoušelo prodat Sanovi svou dceru, což byla v oněch dnech běžná praxe. Kanály byly přecpané loďmi čekajícími na vyložení ryb u rybího trhu. Lidé zoufalí z nedostatku jídla se snažili nakupovat přímo z lodí. Sano měl pocit, že zranitelné město praská ve švech a blíží se k hranici toho, co ještě obyvatelé dokážou vydržet. Podél řeky stála nová skladiště, z nichž mizely zásoby stejně rychle, jako se do nich dostávaly. V nově vystavěných docích kotvily nákladní říční čluny, obytné lodě a převozní pramice. Před sebou Sano viděl Rjógogský most, místo, na němž při zemětřesení došlo k jedné z nejhorších katastrof. Lidé se pokoušeli uniknout z trosek a požárů v městě a nahrnuli se na most, který se pod jejich vahou zřítil. Stovky lidí se utopily v řece Sumida, kterou trosky z hořících domů zahřály tak, že se v ní voda téměř vařila. Tam, kde se most zhroutil, se nyní zvedaly vysoké podpěry zesílené zkříženými trámy. Vysoko nad řekou se klenuly tři nové oblouky a dosahovaly ke čtvrti Hondžó na protějším břehu. Na stezce k molu a okolo masivních kamenných základů mostu se srotil hlučný dav. V člunech pod posledním obloukem mostu stáli rybáři a hleděli do vody. „Co se tu stalo?“ zajímal se Sano, když s Marumem seskočili z koní. „Právě sestavovali poslední část mostu,“ vysvětlil mu jeden starý rolník, „když to všechno spadlo. Zabilo to pět lidí. Teď se pátrá po dalších.“ „K nehodám dochází v poslední době až příliš často,“ zahučel Marume. „Kolik lidí už bylo zabito nebo zraněno?“ „Stovky. Už jsem je přestal počítat,“ vzdychl Sano. „Ve sna-
99
SOGUNOVA DCERA_TISK.indd 99
23.7.2015 10:53:24 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208682
Laura Joh Rowlandová ze obnovit město co nejrychleji stavbyvedoucí a dělníci přestávají dbát na bezpečnost. A to nejen ve městě, ale i na hradě.“ Marume přikývl. „Moc bych na pevnost těch nových zdí a věží nespoléhal.“ Z vody u člunů se ozvalo šplouchání, jak se vynořovali potápěči. „Je pod pilíři! Nemůžeme ho vytáhnout, jsou moc těžké!“ Od neštěstí už musela uplynout nejméně hodina. Sano pochyboval, že tento dělník může být ještě naživu. Marume šťouchl do Sana. „Podívejme, co sem právě přivál vítr.“ Davem na molu se prodíral Hirata. Překvapený Sano zíral na svého dvořana, kterého neviděl celých pět měsíců. S rozcuchanými vlasy a vousy vypadal jako tulák. Na konci mola odložil meče, skočil do vody a zmizel. Voda pod mostem se zavlnila. Sano, Marume i přihlížející dav tiše očekávali, co bude dál. „Jak může na takovou dobu zatajit dech?“ divil se nahlas Marume. V té chvíli se Hirata vynořil na hladinu a zalapal po dechu. Vlekl s sebou nehybné tělo nějakého muže. Lidé jásali. Potápěči oněměli úžasem. Rybáři vtáhli muže do člunu. Bušili mu do hrudi ve snaze dostat z jeho plic vodu. Pak to ale vzdali a zavrtěli hlavami. Z davu se ozvaly projevy zklamání. Hirata připlaval k molu. Diváci mu pomohli nahoru, podali mu meče, a když se vydal na břeh, plácali ho po zádech. Bylo na něm vidět, že je rozladěný, protože se mu nepodařilo zraněného muže zachránit. Mířil přímo k Sanovi a Marumemu, jako by po celou dobu věděl, že tam jsou. „Kde jste byl?“ uhodil na něho Marume. Sano věděl, že se na Hiratu kvůli jeho nepřítomnosti hněvá. Když teď Marume hleděl na Hiratu, neviděl v něm starého přítele, ale jen samuraje, který opustil pána. Těžce oddychující Hirata si setřel dlaní vodu z obličeje. Jeho pohled, plný studu a úzkosti, se střetl se Sanovým. „Myslíte si, že se jenom tak vrátíte do města a Sano-san vás přijme zpátky, jako by se nic nestalo?“ vyjel zlostně Marume, protože Hirata si ho nevšímal.
100
SOGUNOVA DCERA_TISK.indd 100
23.7.2015 10:53:24 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208682