ve všech podobách. Mnoho zlého jste o nás slyšeli, mnoho zlého viděli, mnoho zlého – alespoň někteří z vás – od nás zkusili.“ Nadýchl se. „A po tom všem, co jste slyšeli, viděli a zkusili, vtrhneme do vaší vesnice a chováme se tak, jak se ještě nikdy a nikde ţádné vojsko nechovalo. Zikmundovi křiţáci vraţdí a loupí i na panstvích svých spojenců – a my šanujeme vás, královské poddané. To, věřím, vzbuzuje strach. Strach a nedůvěru. Co máme za lubem? Proč, z jakého důvodu jednáme právě tak? Odpověď je prostá. Pochopili jsme, ţe vy nejste naši nepřátelé. S vámi nebojujeme. Hranice nepřátelství neběţí po zemi jako čára mezi dvěma pozemky. Hranice nepřátelství prochází lidským srdcem a hlavou, dělí bídu a nadbytek, pýchu a poníţení. A vy, stejně jako my, znáte spíš tu bídu neţ nadbytek, spíš poníţení neţ pýchu. V tom, v té odvěké společné zkušenosti jsme bratři. A kdo, řekněte sami, kdo by zabíjel svého bratra?“ Odmlčel se. „Vím, říkám jen slova. Ale věřím, ţe naše skutky vás přesvědčí.“ Pohledem přelétl skloněné hlavy. „Jednoho strachu vás však zbavím hned. Strachu, ba hrůzy z našich bohosluţeb. Ujišťuji vás, nevzýváme ďábla, modlíme se ke stejnému Bohu jako vy. Modlíme se česky, protoţe Bůh je vševědoucí, a proto rozumí všem jazykům – tedy i českému. Zato málokdo z obyčejných lidí zná latinsky – a my chceme, aby kaţdý člověk věděl, co říká. Přijímáme podobojí, protoţe sám Jeţíš tak stanovil při poslední večeři, kdyţ řekl: kdo jí mé tělo a pije mou krev, bude ţiv navěky. A tu se vás ptám: kdo má právo měnit slova našeho Pána? Papeţ? Biskupové? Kněţí? Jistěţe nikdo z nich. Ostatně oni sami přece Krista poslouchají a přijímají tak, jak přikázal. Oč tedy jde? Je-li přijímání podobojí hřích, dopouštějí se ho dnes a denně kněţí všech stupňů po celém světě! Kaţdý, kdo slouţí mši, váš farář, já, právě tak jako papeţ a kardinálové, my všichni nejíme jen jeho tělo, ale pijeme i jeho krev. Je to snad hřích? Není! Avšak pozor! Není-li přijímání podobojí hřích, co tedy je? Kněţská výsada? Kdo nám ji udělil? Kristus určitě ne. Snad my sami jsme ji za těch čtrnáct staletí
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208583