Teta mûla na sobû ãern˘ ‰aty, ãern˘ tfipytiv˘ perliãky okolo krku a vypadala jako moc hezká paní. Kdyby mûla pfies sebe je‰tû ãernou záclonu, mohla by b˘t královna v zaklet˘m království. „V lednici máte obûd, strejda vám to ohfieje,“ fiekla teta Vítkovi, mnû a Alibabiãce. KdyÏ odcházely, i Lucinka vypadala jako ze smutn˘ho, zaklet˘ho království. „Budu vám vyprávût,“ za‰eptala pfii odchodu Lucinka, ale uÏ jsme jí nestaãili odpovûdût. KdyÏ jsme vykoukli z okna, dole stála Olinka se svojí tetou a na nûco ãekaly. Potom se venku objevila teta s Lucinkou. Dívali jsme se za nima, dokud byly vidût. Dvû královny drÏely za ruce princezny ze smutn˘ho království. Alibabiãka ode‰la do ob˘váku dívat se na video. Na pohádku Tfii ofií‰ky pro Popelku, ta se mi taky moc líbí. Strejda dûlal nûco v garáÏi a já jsem ode‰el s Vítkem ven. Pozval mû totiÏ k sobû do houpací sítû. VÛbec jsem netu‰il, Ïe b˘t v houpací síti je tak krásn˘. Nejdfiív jsem se díval do vûtví stromÛ nade mnou. Koukal jsem se do zelené lístkové oblohy. Potom jsem zavfiel oãi a poslouchal Vítka. Pfiedãítal nám z nûjaké kníÏky o indiánech. Potom kníÏku zaklapl a obrátil se ke mnû. „Nûkdy mám pocit, Ramku, Ïe jsem byl kdysi taky indián.“ „Urãitû jsi byl indián,“ fiekl jsem. „Taky si to myslí‰?“ usmál se a podíval se na mû. „Myslím... To se pozná.“ „A podle ãeho?“ „Nevím... Prostû to mበv sobû. A já to poznám.“ „Ví‰, co je dobr˘, Ramku... Ïe se mÛÏu s tebou o tom bavit. Nûkdo jinej by tomu tfieba nerozumûl.“ „Já jsem taky rád, Ïe se s tebou o tom mÛÏu bavit.“ „Lucka je sice nûkdy pûknû protivná, ale ví‰, co je zvlá‰tní? Ona tomu taky rozumí. MoÏná o tom ani neví. Ale rozumí tomu a já to vím. To je to, co mám na ní nejrad‰i. Nûco v sobû máme stejn˘... nebo podobn˘.“ „MoÏná je to proto, Ïe máte stejnou maminku.“ „Myslí‰?“ „Myslím.“ „Ale nûkdy bych zase Lucku zabil.“ „Já vím. Já taky.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208550