Zatímco Lexa sledovala tu hrůzu ze svého úkrytu v jámě, sílil rachot buldozeru v řev, jak jeho pásy drtily sklolaminát buňky s latrínami. Viděla nezřetelný obrys muže v zateplené kabině nad ocelovou radlicí, která se opřela o přední zeQ a lámala sklolaminátovou stavbu, jako by byla z tvrdého papíru. Pak už se buldozer tyčil nad ní jako obří monstrum a jeho pásy se bořily půl metru do zmrzlé hlíny. S ohlušujícím řevem projel kolem jejího úkrytu a pravý pás ji minul asi o dvacet centimetrů. Byla tak vyděšená, že chvilku přemýšlela, jestli nemá vylézt z díry a rozběhnout se do tmy, ale tábor se koupal v záři reflektorů, takže by byla okamžitě dopadena. Poté, co odhrnul trosky zbourané latríny do ústí šachty, řidič rychle otočil stroj na místě a začal před sebou tlačit hromadu sněhu a ledu, aby zasypal jámu latríny a zahladil tam všechny stopy lidské aktivity. Lexa ležící na břiše se mohla jen přitisknout k zemi a přehrnout si přes trup okraj černé plachty, aby ji nebylo vidět. Pár vteřin nato buldozer shrnul do díry malou lavinu ledu a pohřbil ji pod ní. Pak zamířil za dalším cílem. Hjalmar Jensen netečně sledoval likvidaci Hancockova tábora. Zabíjení mu nepřinášelo žádné potěšení, ale v tomhle případě šlo o nejdůležitější poslání jeho života. Za pár dní na místo dorazí pátrací výprava a najde ostatky Hancocka a jeho lidí čtyřicet metrů pod povrchem. Položí sice množství otázek, ale nebude tam nikdo živý, kdo by věděl o hlouběji položené jeskyni a jejím významu. Rys k němu přistoupil ve chvíli, kdy byla zbořena poslední zbývající stavba v táboře. Všiml si, že se ten bílý pes přidal z nějakého důvodu k Jensenovi a všude za ním chodí. Ve psech se nevyznal a neměl je rád, ale zaujalo ho, že to zvíře něco přitahuje k muži, jenž nechal zabít jeho pána. „Tu ženu pořád pohřešujeme,“ ohlásil Rys. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208548
„Je to nepříjemné, ale nemůžeme dál pokračovat v pátrání,“ řekl Jensen. „Už tak jsme přetáhli naplánovaný čas odletu. Ujistil jste mě, že se nemohla nikam ukrýt. Pokud není tady nahoře, musí být zjevně tam dole. Jestli ještě není mrtvá, tak brzo bude.“ Jako na potvrzení jeho slov uslyšeli tlumené zadunění hlasité exploze hluboko pod povrchem. Byla to nálož nastražená demoličním týmem v hlubší z obou jeskyní, která byla po tisíc let domovem těch deseti Norů. TeQ už po ní nezbylo ani stopy. Pár minut nato se ozval druhý, mnohem hlasitější výbuch, který ohlásil zhroucení a zničení jeskyně, v níž se nacházel Březňák, a zasypání všech trosek tábora a těl členů Hancockovy expedice. Objevit je a přijít na to, co se stalo, bude vyžadovat rozsáhlou a nákladnou pátrací akci. Než skončí, bude už vyšetřování ovlivňovat množství zavádějících stop včetně té první, ukazující na mezinárodní teroristickou organizaci. Poté co větší buldozer odtlačil do šachty ten menší, nařídil Rys odpálit nedaleko jejího ústí poslední nálož, která ji zasypala shora. Zbývající buldozer srovnal prohlubeň, jež na místě zbyla, s okolním terénem. Jensen naposledy rychle prošel to, co bývalo táborem. Kromě stop po buldozerech nezbylo na povrchu nic, co by svědčilo o lidské aktivitě. Začínalo znovu sněžit. Za pár hodin bude ledová pláň bez poskvrny. Všechno šlo dobře, navzdory tomu, jak málo času měl od chvíle, kdy k objevu došlo. Dopadl a zabil Falconera, archeologa, který se pokusil hrobku znesvětit. Úspěšně vyřadil z provozu komunikační zařízení a připravil hrubou nálož, jež zabila Macaulaye a sira Doriana Bonda. Nařídil také, aby jejich útočný vrtulník sledoval Macaulayův kurz z tábora do Kulusuku. Pilot ohlásil, že našel dopravní vrtulník Bell na ledovém poli a zbyla z něj jen vypálená skořápka. Byli zabiti jen dva členové přepadového oddílu – mladý Švéd, který hloupě vstoupil do Hancockova stanu, aniž mu někdo kryl 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208548
záda, a dánský pilot, kterého Hancock zabil při svém pokusu o útěk. Nejdůležitější bylo, že objev z hlubší jeskyně byl v bezpečí. Jensen si byl jistý, že jakmile se mu podaří rozluštit text ságy vytesané do kamene, dosáhne konečného cíle. V myšlenkách se na okamžik vrátil k té pohřešované ženě, doktorce Vaughanové. Mohla být velice užitečná při překládání desky. Vedle Barnabyho Finchema to byla nejnadanější odbornice na runy, kterou kdy potkal. Už hustě sněžilo, když vojáci připevňovali lana ze spodní části jednoho dopravního vrtulníku k buldozeru. Odnesou ho na pobřeží a svrhnou do moře nedaleko lodi čekající u mysu Kap Lovenorn na jejich bezpečný návrat. Rys potřásl při nástupu do vrtulníků rukou každému členovi týmu. Jako první na začátku mise vystoupil a jako poslední se vrátil na palubu. Už chtěl vstoupit do dveří pro cestující, když se obrátil a uviděl bílého německého ovčáka. Pes napjatě čekal a kňučel, aby ho pustili nahoru za Jensenem. Rys vytáhl z pouzdra pistoli a namířil ji psovi na hlavu. „Ikke skyte ham,“ křikl Jensen otevřenými dveřmi. Rys vrátil pistoli do pouzdra, nastoupil do kabiny pro cestující a zavřel za sebou dveře vrtulníku. Bylo mu jedno, co se s tím zvířetem stane. Pořád musel myslet na tu ženu. Jensen sledoval psa okénkem, když se helikoptéra zvedala ze země. „Gå tilbake til vill, min venn,“ řekl tiše. VraM se do divočiny, můj příteli.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208548