„Jo. Jistě,“ souhlasím a jdeme se obléct. „Tak si to užijte,“ popřeje nám John, který je z toho viditelně nadšený. Posadíme se k našemu oblíbenému stolu a řeknu: „Míň rád, že jsme vypadly, být nemohl.“ „Jo. Ale tady je to lepší.“ „Taky z něj máš špatný pocit?“ chci to vědět, protože jsem se ještě nepotkala s člověkem, kterému by se nelíbil. Dá oči v sloup. „Kdyby jenom pocit.“ „On… on ti něco udělal?“ zeptám se. Trochu si přeju, aby řekla ano, a Sara se s ním rozešla. Po chvíli mlčení se rozesměje. „Ne. Dělám si legraci. Jenom ten pocit.“ „To je ale blbý fór,“ prohlásím. „Omlouvám se. Ale být tebou, dávám si na něj pozor,“ šeptá a nevím, jestli to myslí vážně. „Myslím, že jsi z něj měla strach, protože je zlý, ale myslím, že není,“ uvažuji. „Nejspíš ne. Ale to je jedno. Nemáme ho rády a on nejspíš nás. Je to férový,“ dodá na tohle téma Kate. „Máš nějaké sourozence?“ zeptám se jí najednou. „Ano. Mladší sestru Natalie. Je jí deset. A ty?“ „Nevím o nich,“ řeknu zrovna, když k nám přijde obsluha. „Mohla bys k nám v sobotu zajít na oběd,“ pozve mě. „Díky, ale v sobotu už jdu na oběd k našim,“ musím odmítnout. „Tak co v neděli?“ nabízí dál. „Jo, neděli mám volnou,“ přijmu pozvání. „Tak tě vyzvednu v jedenáct u tebe doma,“ ujasní to.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208505