24. BITVA V TEUTOBURSKÉM LESE
Teutoburský les se nachází u dnešní obce Kalkriese poblíž Osnabrücku v Dolním Sasku. V září roku 9 n. l. zde proběhlo střetnutí mezi římským vojskem vedeným Publiem Quinctiliem Varem a germánskými kmeny, které vedl náčelník Cherusků Arminius. Bitva představuje jednu z největších a nejdrtivějších porážek římských vojsk v historii. Během bitvy, která trvala asi tři dny, zanikly tři římské legie (Legio XVII., Legio XVIII. a Legio XIX) a padl správce provincie Germánie. Díky této bitva byl postupně Rýn ustanoven jako hranice mezi Římskou říší a Germánií. Dlužno však dodat, že někteří autoři zpochybňují lokalizaci bitvy do těchto míst. (Viz. např. Reinhard Wolters: Římané v Germánii, Vyšehrad, Praha 2002).
Publius Quinctilius Varus
V roce 7 n, l. se stal správcem nedávno vytvořené provincie Germania Publius Quinctilius Varus, člen staré patricijské rodiny. Protože se jednalo o dosud velice neklidné území a místní kmeny měly nezkrotnou povahu, měl správce provincie k dispozici značné vojenské síly. Varus nebyl dobrým správcem provincie, spíše špatným. Tento vysoký post získal díky svému původu a přiženěním do rodiny prvního římského císaře Octaviana Augusta a ne na základě osobních kvalit a schopností. Nedokázal vůbec pochopit principy řízení své provincie, ale ani její
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208504
obyvatele, které považoval za neschopné a věčně rozhádané barbary, kteří by se nikdy nezmohli na společnou akci. Nehledě na to, že jeho válečnické umění nebylo nic moc. A svými politickými kroky dráždil Germány natolik, že po pouhých dvou letech byli připraveni zapomenout na své rozmíšky a společně povstat. Čekalo se jen na vhodného člověka, který by měl dosti autority a schopností, aby se postavil do jejich čela.
Arminius
Tímto mužem se stal Arminius, náčelník kmene Cherusků, který strávil dětství v Římě jako rukojmí a během svého pobytu se vzdělal nejen v oblasti římské kultury, ale i politiky a vojenství. Vše nasvědčuje tomu, že také v římském vojsku sloužil. Arminius si pečlivě budoval pozici Varova přítele a důvěrníka a současně připravoval povstání, které by zničilo římskou nadvládu. Arminius znal dobře obrovské kvality římského vojska, kterého Germáni zdaleka nedosahovali, ale byl rozhodnut udeřit náhle a za takových okolností, aby Římané nemohli svých předností využít. V roce 9 n. l. Arminius inicioval několik drobných, ale životaschopných povstání v odlehlejší části provincie a zároveň nechal rozšířit zprávy o neklidu mezi germánskými kmeny, které údajně zapomínaly na to, jak je silná ruka Říma. Varus se poté rozhodl (částečně na Arminiusovu radu), že projde se třemi legiemi napříč provincií. Jednak aby potlačil revoltu, jednak aby tak demonstroval římskou sílu. Trasa pochodu vedla Teutoburským lesem, který byl v té době de facto pralesem, a vojáci si museli někdy cestu prosekávat. Tady již na Varovo vojsko čekaly spojené síly několika germánských kmenů. Jejich jádro tvořili bojovníci čtyř kmenů: Cheruskové, Marsové, Chattové a Brukterové.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208504
Bitva
Varus na přípravě výpravy mnohé zanedbal. Navíc se domníval, že cestou nebude vůbec bojovat. K větší opatrnosti ho nepřinutilo ani varování od Arminiova strýce, který zhruba popsal rozsah spiknutí a Arminiovy zrady. Ale Varus toto upozornění hodil za hlavu jako pomluvu, která má původ v nenávisti mezi dvěma muži a vyrazil na cestu podle původního plánu. Arminius cestoval s ním. Vše bylo v pořádku až do chvíle, kdy římská armáda pronikla hluboko do Teutoburského lesa a zhoršilo se počasí. V tu chvíli Arminius zmizel i se svou družinou a krátce poté vypukly první střety mezi římskými průzkumnými jednotkami a Germány. Římané byli obklíčeni. Bitva trvala několik dnů (tři), ale byla rozhodnuta předem. Obklíčeni značnou přesilou, bojujíce v hustém pralese, kde nemohli použít svůj velmi efektivní způsob boje ve formaci, za silných dešťů, které promáčely štíty natolik, že se pro svou váhu nedaly použít, neměli legionáři ani jejich spojenci sebemenší šanci přežít. Několikrát se zastavili na volném prostranství, domnívaje se, že Germáni zahodí opatrnost a disciplínu a napadnou je na volném prostoru, kde by se dala využít římská taktika a kázeň, ale Arminius udržel Germány na uzdě a čekal s nimi, až Římanům nezbyde nic jiného než vstoupit opět do lesa. Nakonec byla celá římská armáda -tři legie (X:VII., XVIII. A XIX.), šest kohort pěchoty a tři oddíly spojenecké jízdy- zničena. Zajatci, kteří přežili bitvu, včetně žen a dětí (legie doprovázely rodiny vojáků), byli obětování germánským bohům, prodáni do otroctví nebo zmasakrováni. Varus a jeho nejvyšší důstojníci prý ke konci bojů spáchali sebevraždu.
Následky bitvy
Šlo o jednu z nejhorších porážek, jakou Římská říše dosud nezažila. Její dopad byl zdrcující – trvalá ztráta většiny Germánie a zničení velké části
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208504