§ 6
Spotřebitelský úvěr
neučinil. Jednání Instituce je současně porušením informační povinnosti ve smyslu § 9 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele, podle kterého je prodávající „povinen řádně informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných služeb…“. (rozhodnutí finančního arbitra o námitkách ze dne 30. června 2014 vydané pod evidenčním číslem FA/5030/2014 v řízení vedeném pod registračním číslem 139/SU/2012) Související ustanovení: § 3 – vymezení některých pojmů, § 6 – smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, § 14 – smlouva o vázaném spotřebitelském úvěru, § 20 – správní delikty, § 22 – společná ustanovení, přílohy č. 2, 6 a 7 Související předpisy: § 1731 a násl., § 1841 a násl. obč. zák., – § 54b zák. č. 40/1964 Sb., – čl. II bod 3 zák. č. 43/2013 Sb. Z literatury: EVROPSKÁ KOMISE. Guidelines on the application of Directive 2008/48/EC (Consumer Credit Directive) in relation to costs and the Annual Percentage Rate of charge [online]. 2012. HULMÁK, M. Práva a povinnosti věřitele při poskytování spotřebitelského úvěru. Jurispruden ce, 2010, č. 7. MINISTERSTVO FINANCÍ. Spotřebitelský úvěr: Často kladené dotazy [online]. Dostupné z: <http://www.mfcr.cz/cs/soukromy-sektor/regulace/spotrebitelsky-uver/casto-kladene-dotazy>. ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J., PELIKÁNOVÁ, I., PELIKÁN, R., BÁNYAIOVÁ, A. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V (relativní majetková práva 1. část). Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014. VACEK, L. Novela zákona o spotřebitelském úvěru. Obchodněprávní revue, 2013, č. 3. VACEK, L. Obezřetnost je u spotřebitelských úvěrů na místě. Právo a rodina, 2011, 13(6). WACHTLOVÁ, L., SLANINA, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2011.
§ 6
(Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr) (1) Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze č. 3 k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této informační povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Je-li část smlouvy určena odkazem na obecné podmínky, musí připojit věřitel ke smlouvě jen takovou část obchodních podmínek, která se týká uzavírané smlouvy. Použitá velikost písma nesmí být menší než ve smlouvě. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. (2) Věřitel nebo zprostředkovatel je povinen spotřebiteli poskytnout na požádání bezplatně kopii návrhu smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. To neplatí, pokud věřitel není ochoten přistoupit k uzavření této smlouvy v okamžiku, kdy spotřebitel o kopii návrhu požádá.
78
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208483
Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr
§ 6
K § 6 1. Přestože ustanovení § 6 není ani samostatně označeno nadpisem, s ohledem na svůj obsah představuje jedno z nejzásadnějších ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jsou zde upraveny základní náležitosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jakkoliv neméně důležité jsou např. i § 4 o informacích poskytovaných v reklamě či § 5 upravující předsmluvní informace, které jsou všechny obsažené ve stejné marginální rubrice „Informační povinnosti“, je nutné si uvědomit, že právě smlouva o spotřebitelském úvěru je jediným z těchto dokumentů, který zavazuje spotřebitele. 2. Úpravu náležitostí smlouvy obsahoval již zák. č. 321/2001 Sb. Zákon o spotřebitelském úvěru řadu těchto náležitostí převzal, zároveň však výčet ustanovení, která musí smlouva obsahovat, v souladu s čl. 10 CCD zásadním způsobem rozšířil. 3. Zákon o spotřebitelském úvěru používá relativně složité označení „smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr“. Důvodem je skutečnost, že původně navrhované označení „smlouva o spotřebitelském úvěru“ vyvolávala v některých členech Legislativní rady vlády mylný dojem, že se jedná o zvláštní smluvní typ. Jak je vysvětleno již ve výkladu k § 1, není smlouva o spotřebitelském úvěru žádným samostatným smluvním typem, ale jen režimem, kterým se za určitých okolností řídí závazek mezi věřitelem a spotřebitelem. K odst. 1 4. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru. Oproti předsmluvním informacím upraveným v § 5 ustanovení § 6 nevylučuje, aby smlouva obsahovala i jakákoliv další ujednání, ostatně opačný přístup by byl v rozporu s obecným principem dispoziční autonomie smluvních stran. Jelikož zákon o spotřebitelském úvěru výslovně hovoří o smlouvě, musí být informace obsaženy ve smlouvě o spotřebitelském úvěru jako takové, a nikoliv až v dalších souvisejících dokumentech, na které smlouva odkazuje, např. ve všeobecných obchodních podmínkách, produktových podmínkách apod. (obdobně viz nález Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). 5. Jak zpřesnil zák. č. 43/2013 Sb., informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Tento požadavek vyplývá z čl. 10 odst. 2 CCD (v anglické verzi „in a clear and concise manner“), přičemž zákonodárce použil stejnou terminologii, kterou již používá v § 4 v souvislosti s uváděním informací v reklamě. Tento požadavek je třeba vnímat jako kvalitativní doplnění obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání (viz § 553 odst. 1 obč. zák., resp. § 37 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb.) a má i v souladu se závěry, na nichž je založen i citovaný nález Ústavního soudu, a akcentovanou zásadou poctivosti v obchodním styku zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité, je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným
79
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208483
§ 6
Spotřebitelský úvěr
způsobem. Jelikož se však jedná o právní jednání, jehož jednou stranou je spotřebitel, má i tento přísnější požadavek svůj smysl. 6. Jasnost a výstižnost uváděných informací jsou požadavkem na stručný a snadno pochopitelný text smlouvy, z nějž jsou klíčové údaje bez jakýchkoliv potíží seznatelné. O takový text nepůjde, pokud bude plný různých (navíc ještě podobných) zkratek, které vzhledem k absenci pevně daného slovosledu v češtině mnohdy ani neumožní identifikovat, které slovo je ve větě podmětem a které předmětem, nebo tehdy, kdy ustanovení různých smluvních článků a odstavců na sebe budou vzájemně propleteně odkazovat, obsahovat různé výjimky z výjimek atp. Zřetelnost více směřuje k formálnímu vyhotovení smlouvy a má zabránit jejímu sepsání malým písmem, případně tmavě zeleným písmem na světle zeleném podkladu apod. Společně dohromady pak všechny tyto požadavky také znamenají, že i když smlouva může v souladu se zásadou dispoziční autonomie smluvních stran obsahovat i řadu jiných ujednání, údaje stanovené zákonem se nesmějí mezi ostatními ujednáními smlouvy ztrácet, ale naopak mají být na první pohled snadno identifikovatelné. Ostatně i z požadavků na jasnost, výstižnost a zřetelnost lze opět dovodit, že informace není možné uvádět izolovaně v různých dokumentech, ale musí být přehledně a do určité míry koncentrovaně uvedeny v dokumentu jediném, a to právě smlouvě o spotřebitelském úvěru. 7. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru obecně hovoří o informacích, je dobré si uvědomit, že podle přílohy č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru se jedná o několik kategorií údajů. Předně údaje o smluvních stranách jsou nezbytnou náležitostí právního jednání jako takového. Údaje o druhu spotřebitelského úvěru, údaje o celkové výši spotřebitelského úvěru, výpůjční úrokové sazbě, výši a četnosti plateb aj. pak nejsou svou povahou informacemi, ale spíše smluvními ujednáními – tedy tím, na čem se strany dohodly a zároveň tím vymezily, o jaký konkrétní smluvní typ se jedná (dříve dokonce i v režimu kterého zákona, tedy zda zákona č. 40/1964 Sb. nebo obchodního zákoníku) a jaký je obsah závazku mezi stranami. Informací v užším slova smyslu jsou pak spíše až ustanovení skutečně informativní povahy, jejichž cílem je poučit spotřebitele o jeho právech vyplývajících ze zákona o spotřebitelském úvěru – např. informace o právu spotřebitele na předčasné splacení spotřebitelského úvěru nebo odstoupení od smlouvy či informace o možnosti mimosoudního řešení sporu prostřednictvím finančního arbitra. Zákon o spotřebitelském úvěru však souhrnně pro všechny tyto údaje používá označení „informace“, proto i v tomto komentáři je dále v textu používáno toto označení. 8. Povinnost uvádět informace stanovené v příloze č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru se vztahuje jen na informace, které jsou relevantní pro konkrétní druh spotřebitelského úvěru. Tak např. informaci o ceně zboží nebo služby, která by byla placena bez využití spotřebitelského úvěru podle odst. 1 písm. d) přílohy č. 3, je nutno uvádět pouze u spotřebitelského úvěru ve formě odložené platby za zboží nebo službu nebo vázaného spotřebitelského úvěru. Stejně tak informace podle odst. 1 písm. t) přílohy č. 3 o tom, zda případné použití kapitálu, vytvořeného platbami
80
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208483