uvařili něco teplého, zatímco na druhém konci údolí zavlály vlajky a všichni si chodili sem a tam, jen tak, jako o dovolené nebo tak. A pak k nám přišel nějaký trpaslík a řekl: ‚Neuvěřitelná věc, hoši, uvidíte něco, co nikdo neviděl už celé miliony let,‘ a taky že ano, to ti řeknu. Byli jsme kus od začátku fronty, protože mezitím vytvořili trollové, lidé a trpaslíci frontu vedoucí do jeskyně a každý, kdo se z jeskyně vracel, vypadal, jako by byl zhypnotizovaný. Víš, vyprávěl jsem ti o zázraku Koumského údolí už předtím, chlapče, ale tenhle obrázek mě a Placáka jsi ještě neviděl. Udělali ho těsně po tom, co jsme si uvědomili, že ten den se bojovat nebude, a všichni jsme šli po jednom nebo po dvou do té jeskyně a viděli tam dva krále – krále trpaslíků a krále trollů uzavřené nebo snad pohřbené v zářícím kameni, kteří hráli Buch! My to viděli! Byla to pravda! Zůstali přáteli ve smrti. A to pro nás bylo znamení, že nemusíme být nepřáteli ani v životě. Tak to bylo až do chvíle, kdy jsme později s Placákem hledali něco, čeho bychom se mohli společně napít. Většina těch kolem nás dělala to samé, ale to pití, co mi dal, mi málem utrhlo hlavu. Každopádně mi to ožehlo boty. Placák už má dvě děti, víš, daří se mu dobře a pracuje v Ankh-Morporku. Trollové nejsou žádní psavci, ale já na něj a Koumské údolí vzpomínám každý den.“ Starý příštipkář se podíval úkosem synovi do tváře a pokračoval: „Jsi chytrý kluk. Chytřejší, než byl tvůj bratr… a myslím, že se mě chceš na něco zeptat.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208396