Zondi sledoval, jak půlměsíček nehtu letí vzduchem a přistává v prachu kovové podlahy. Muž se na něj letmo podíval a přešel k dalšímu prstu. „Vy jste Vusi?“ zeptal se Zondi. „Ja. A co?“ řekl muž. Zondi rozložil fax s pozvánkou na svatbu. „Posílal jste tohle?“ Vusi se na pozvánku podíval a pokrčil rameny. „Ja.“ „Pro koho jste to posílal?“ „Pro jednu holku.“ „Pro jakou holku?“ „Prostě pro nějakou holku.“ Vusi se pustil nůžtičkami do nehtu u palce. Byl to silný žlutý nehet a nůžtičky na něj nestačily. Vusi se zašklebil a stiskl. Nůžtičky se rozpadly a jejich jedna polovina odlétla a zarachotila na podlaze. „Zasranej fongkongskej šit,“ řekl Vusi. Zondi mu podal padesátirandovou bankovku. „Kupte si lepší nůžky.“ Vusi sáhl po penězích, ale Zondi ucukl. Ukázal na fotografii dívky v domorodých šatech. „Byla to ona?“ Muž zamžoural a pokrčil rameny. „Možná. Ale takhle oblečená nebyla.“ „Nevíte, kde bych ji našel?“ „To vypadá na Zulský království.“ Všiml si Zondiho pohledu. „Kde dělaj pro turisty ty domorodý šaškárny. U greytownský silnice.“ Zondi mu podal peníze a vyšel ven. Zajede tam ráno. Podívat se na tu dívku, která se tolik podobala své matce. Nevěděl, co udělá, až ji najde. Když sešel z chodníku, projíždějící bílý taxík, mikrobus, který ve světle sodíkové lampy vypadal jako žlutý, prudce za99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208377
brzdil a přehradil mu cestu. Uviděl muže za volantem a dalšího, který odsunul boční dveře a vystoupil. Zondi udělal úkrok doleva, aby taxík obešel. Uslyšel zvuk natahované zbraně a vzápětí ucítil na zátylku něco chladného. „Nastup si, Zondi.“ Jeden z těch hlasů, které jsou tak hluboké, že by potřebovaly výtah. Hlas, který znal z dávných dob. Ucítil kopnutí kolenem zezadu do stehna a padl na podlahu taxíku. Ozbrojenec nastoupil za ním a přivíral Zondimu dveřmi nohy tak dlouho, dokud je nevtáhl dovnitř. Taxík se rychle rozjel. Zondi začal pátrat v paměti. Zazdálo se mu, že si ho našla minulost.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208377
27 Když se Zondi pokusil zvednout z drnčící podlahy, muž ho stlačil dolů. A prohledal ho. Zondi neměl zbraň. Odevzdal ji společně s odznakem. „Nechcete mi říct, co se to tu kurva děje?“ zeptal se zulsky. V mužově levé ruce vzplál plamínek zapalovače. Muž si jej přiblížil k obličeji a zapálil si tlustou hašišovou cigaretu, která mu visela ze rtů. „Ty si mě nepamatuješ, Zondi?“ V mihotavém světle Zondi viděl lysého čtyřicátníka s lebkou tak zjizvenou a poďobanou, až to vypadalo, že má mozek na jejím povrchu. Zondi si porovnal obličej s hlasem. „Lucky,“ řekl. Muž se usmál a vyfoukl oblak štiplavého kouře. Zaklapl zapalovač. „Ty si myslíš, že se sem můžeš jen tak vrátit? Jako bys nic nedlužil?“ „Kam jedeme?“ zeptal se Zondi. „Vezu tě do hor. Tam ti prostřílím kolena, abys nemohl chodit. A lokty, aby ses nemohl plazit. A nechám tě tam hyenám.“ Lucky s cigaretou mezi rty se zasmál. Byl bratrem Joly, kluka, kterého Zondi a Inja a další v mládí zabili. Lucky jim přísahal krvavou pomstu. Když se Zondi do toho města vrátil na pohřeb své matky, Lucky byl ve vězení v Durbanu, kde si odpykával doživotí za vraždu taxikáře. A teď byl venku. Připraven splnit svůj slib. Tohle byla země shakespearovských svárů. Klany, které žily proti sobě přes úzká údolí, spolu bojovaly na život a na smrt z důvodů, které už zastřel čas. Před osmdesáti lety ukradl jeden muž druhému krávu. Před padesáti lety napadl jeden muž dru101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208377