Zondi sledoval, jak půlměsíček nehtu letí vzduchem a přistává v prachu kovové podlahy. Muž se na něj letmo podíval a přešel k dalšímu prstu. „Vy jste Vusi?“ zeptal se Zondi. „Ja. A co?“ řekl muž. Zondi rozložil fax s pozvánkou na svatbu. „Posílal jste tohle?“ Vusi se na pozvánku podíval a pokrčil rameny. „Ja.“ „Pro koho jste to posílal?“ „Pro jednu holku.“ „Pro jakou holku?“ „Prostě pro nějakou holku.“ Vusi se pustil nůžtičkami do nehtu u palce. Byl to silný žlutý nehet a nůžtičky na něj nestačily. Vusi se zašklebil a stiskl. Nůžtičky se rozpadly a jejich jedna polovina odlétla a zarachotila na podlaze. „Zasranej fongkongskej šit,“ řekl Vusi. Zondi mu podal padesátirandovou bankovku. „Kupte si lepší nůžky.“ Vusi sáhl po penězích, ale Zondi ucukl. Ukázal na fotografii dívky v domorodých šatech. „Byla to ona?“ Muž zamžoural a pokrčil rameny. „Možná. Ale takhle oblečená nebyla.“ „Nevíte, kde bych ji našel?“ „To vypadá na Zulský království.“ Všiml si Zondiho pohledu. „Kde dělaj pro turisty ty domorodý šaškárny. U greytownský silnice.“ Zondi mu podal peníze a vyšel ven. Zajede tam ráno. Podívat se na tu dívku, která se tolik podobala své matce. Nevěděl, co udělá, až ji najde. Když sešel z chodníku, projíždějící bílý taxík, mikrobus, který ve světle sodíkové lampy vypadal jako žlutý, prudce za99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208377