„Nezapomněla,“ zalhala Ingrid. „Jo, jdu ven. Škoda, že jeden z nás musí hlídat děti. Stavím se pro lékorky a zároveň si provětrám hlavu od knižního prachu.“ Ve dveřích se ještě zeptala: „Chceš taky něco koupit?“ Manžel Ingrid Kočičkové se zamyslel. Nakonec řekl, že ne. Ingrid Kočičková odešla – manžel nikdy nic nechtěl, věděla to i bez ptaní, ale její otázka byla součástí rituálu. Jejich manželství bylo kolekcí pečlivě uzpůsobených rituálů, a tudíž velmi mimořádné, tak trochu jako letní slunovrat a Vánoce dohromady. Bylo devět hodin. Ze svých večerních procházek se obvykle vracela domů nejpozději v deset. V tu dobu chodil manžel spát, a třebaže si ona pak ještě pár hodin četla na pohovce, chtěla mu popřát dobrou noc. Patřilo to k věci. Ingrid se procházela křížem krážem po známých končinách. Potkala několik psů. Nějaký podvraťák se zastavil před ní a vrčel, ale stačilo na něj ironicky syknout a byl pryč. Ingrid Kočičková milovala zaječínské vycházkové trasy. Ne ustále se držely poblíž centra, ale člověk si snadno mohl před stavovat, že vedou hlubokými lesy, daleko od vší civilizace. Na své nejoblíbenější trase minula celkem sedm kamenných soch. Sochy byly součástí zaječínské umělecké kampaně, jejíž ideou bylo přetvořit celé městečko na jakousi velkou galerii. Sochy stály pod stromy, mezi křovinami a u jezírek. Některé bizarní či strašidelné, jiné komické, roztomilé, ba dokonce i dráždivé, jako například rusalka s obnaženými ňadry, kterou postavili na břeh miniaturního jezírka. Rusalku kyprých tvarů vytesal sochař Háva a modelem mu stála jeho dcera, která ve zdejší škole učila na prvním stupni. Ingrid viděla partu malých kluků, kterak se před Hávovým dílem shlukli a obdivovali ho. Jakmile Ingrid prošla kolem rusalky a kluků, dospěla k nej opuštěnějšímu úseku téhle trasy: pěšina se zúžila, ubylo luceren a stromy zhoustly. 98
LITERARNI-KLUB_TISK.indd 98
10.4.2015 9:35:04 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208269