Jak být přesvědčivý a neztratit se v davu
Image a ideál „Sebevědomí a sebeúcta je pověst, jakou máš sám u sebe.“ Oscar Wilde
Tomu, jací jsme a jak se můžeme poznat, jsme se věnovali v první kapitole. Vraťme se k tomu, jak vnímáme sami sebe v kontextu image. Jak je to s „ideálním já“ a kde se vůbec bere ideál? „Ideálním já“ jako součástí „konceptu já“ se zabývá hned několik psychologických směrů, patří k tradičním psychologickým tématům. Zájem o vztah člověka k sobě samému není nic nového, najdeme ho už u filozofů 17. století a samozřejmě prochází proměnami s rozvojem společenských věd. Z našeho pohledu je důležité, že povaha „ideálního já“ může být rozdílná podle toho, do jaké míry je ideální představa, kterou máme sami o sobě, realizovatelná. Můžeme tedy rozlišit idealizovaný, vysněný obraz a skutečný, závazný sebeobraz. Například pro spisovatele může být vysněným sebeobrazem získání Nobelovy ceny a skutečný sebeobraz se týká toho, aby jeho knížku vůbec nějaké nakladatelství přijalo k vydání. V rámci možných „já“ hovoříme také o aktuálním, „reálném já“, které reprezentuje vlastnosti, schopnosti, které máme, náš životní příběh, a „ideální já“ je to, k čemu směřujeme, jaké máme ideály, jací chceme být. I když to vypadá, že „reálné já“ je snadněji uchopitelné, problém spočívá v tom, že není jednoduché si pravdivě odpovědět na otázku, jací opravdu jsme. Někdo si ani odpovědět nechce, někdo to neumí – možná i proto, že můžeme narazit na protiklad „ideálního já“, kterým je „nežádoucí já“, tedy taková představa o sobě, které se obáváme, kterou nechceme. „Já“ vlastně představuje velký mikrosvět každého z nás.
Malý exkurz k sebepojetí „JÁ“ v různých kulturách Kulturní vlivy mají velký význam pro formování sebepojetí. Například Skandinávci jsou vychováváni k toleranci, k přirozenosti či skromnosti, jiné národy (Řekové, Francouzi či Španělé) výrazně pěstují národní hrdost a je to znát i z jejich projevů a chování. V africké filozofické tradici
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208152
O IMAGE – JAK SE VIDÍME A JAK NÁS VIDÍ OSTATNÍ
má „individuální já“ pevné místo v „kolektivním já“ kmene nebo národa. Principem afrického myšlení je přežití kmene a soulad s přírodou, zatímco evropský pohled představuje přežití nejsilnějších a vládu nad přírodou. V mnoha afrických zemích bylo zakázáno sčítání lidí v kmeni, neboť společnost, která funguje jako celek, nemůže být rozdělena do částí. Individualismus je chápán jako nezodpovědnost a nekulturnost. Jedinec nezodpovídá pouze za sebe! Není to nic primitivního – naopak to reprezentuje vysoce vyvinutý a celistvý systém sociálního a morálního vzdělávání. Hinduistická koncepce nezdůrazňuje sociální kontext, ale neoddělitelnost „pravého já“ od boha, jednotu „vnitřního já“ s všehomírem. Japonci nacházejí nejvyšší uspokojení v pocitu náležet někam, v nalezení skupinové identity. Japonské děti jsou vychovávány k uvědomění si působení svých činů na druhé.
Základem „jáství“ člověka je sebepojetí čili souhrn názorů, které máme sami na sebe, na své místo ve světě. Nese s sebou také spokojenost nebo nespokojenost s prožíváním sebe sama. Skládá se ze všech hodnot, myšlenek a vjemů, které naše „já“ charakterizují, a zahrnuje vědomí toho, „co jsem a co dokážu“.
Sebepojetí (self-concept) zahrnuje: • Zobrazení: Kdo jsem? (Obsah sebepojetí.) • Hodnocení: Jaký bych chtěl či měl být? • Směřování: Kam směřuji? • Moc: Co mohu ovlivnit nebo způsobit? • Role: Jaké jsou mé role? Zdroj: Balcar, 1983.
Výzkum „já“ prošel dlouhým historickým vývojem a v současné době je preferován multidimenzionální přístup, do kterého je zahrnuto i tělesné sebepojetí, tedy to, jak hodnotíme svůj tělesný vzhled. Tento přístup se stává součástí různých pohybových programů jako součást zvyšování tělesné sebeúcty, která je považována za index psychického zdraví a životní spokojenosti. Představy o vlastním těle jsou důležitou součástí individuálního přijímání skutečnosti. Součástí sebepojetí je body image. Tělo je tou nejviditelnější částí lidské identity a je objektem sociálního a kulturního vývoje. V současnosti se stále více rozšiřuje trend, který na naši tělesnou schránku klade vysoké požadavky. Měli bychom být krásní, štíhlí, zdatní, tělo se prezentuje jako symbol úspěchu. Snaha o naplnění těchto představ se může stát hnacím motorem pro zdravý způsob života, ale na druhé straně může být i nebezpečná, pokud ji přeženeme. Než budete číst dál, zkuste si, jak jste na tom s tělesnou kondicí. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208152
Jak být přesvědčivý a neztratit se v davu
Jak jste na tom s tělesnou kondicí? Ruffierův test vám napoví, na jaké úrovni je vaše tělesná zdatnost: je výborná, nebo potřebujete přidat ve cvičení? K jeho absolvování nepotřebujete nic než stopky a chvíli času. Postupujte následovně. l. změřte a zapište si klidovou tepovou frekvenci za 15 sekund. (TF1) 2. Udělejte 30 hlubokých dřepů během 30 sekund. Ihned po skončení dřepů – ještě vestoje – si opět změřte a zapište tep za 15 sekund (FT2). 3. Po minutě odpočinku (vsedě) opět změřte a zapište svůj tep za 15 sekund (FT3). 4. Hodnoty dosaďte do vzorce Rufferova indexu: RI = [(TF1 + TF2 + TF3) × 4 – 200] / 10 Výsledek znamená počet bodů, kterých jste dosáhli. Podle tabulky zjistíte, jaká je vaše zdatnost. 0 bodů = výborná kondice 1–5 bodů = dobrá kondice 6–10 bodů = průměrná kondice 11–15 bodů = podprůměrná kondice více než 15 bodů = velmi slabá kondice Zdroj: Více na http:// www.vylecime.cz/sport-a-relaxace/jak-jste-na-tom-s-telesnou-kondici.
Body image aneb Moje tělo, můj hrad „Jenom povrchní člověk nesoudí podle vzhledu.“ Oscar Wilde Body image (vnímání vlastního těla) je součástí celkového sebepojetí, toho, jak vnímáme sami sebe. Tělu je v současné společnosti připisován velký význam a roste zájem různých věd o něj. O tělo se sice badatelé zajímali od nepaměti, ale ve smyslu body image až ve druhé polovině 20. století. V té době se můžeme setkat s následující definicí (Grogan, 2000):
„Body image je způsob, jak člověk přemýšlí o svém těle, jak ho vnímá a cítí.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208152