„Omluvte prosím neomalenost mého průvodce, pane Shawe. Já osobně vám velmi děkuji za milé přivítání, moc jste mne všichni potěšili, a i když nevím co se tady děje, tak vám opravdu ze srdce děkuji.“ Monte se křenil od ucha k uchu a oči mu těkaly z dívky na Jacka a zase zpět. „Slečno, jste fakt úžasná! Slibuju, že jak já, tak hoši pro vás kdykoliv uděláme, cokoliv si jen pomyslíte. To vám slibuju, jako že se Monte Shaw menuju! A esli Jack…“ „Monte!“ varovně zavrčel opět Jack a Monte se jen přikrčil. „No co, chtěl sem jen říct…“ „Už jsi řekl dost! A teď vy všichni – děkujeme za velkolepý přivítání, ale už je konec představení, jděte si po svým! Rozumíte?!“ Hloučkem se ozývalo bručení a šumění, ale mládenci opravdu Jacka poslechli a roztrousili se po ranči. Monte, ještě než odešel, vtiskl dívce do náruče kytici, spiklenecky na ni mrknul a zmizel. Nell se za ním s úsměvem dívala a potom se otočila k Jackovi. „Nemusel jsi být tak hrubý.“ Dlouze na ni hleděl.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208148
„Možná ne. Ale kdoví, co by byli schopni ještě vymyslet. Takhle máme alespoň konečně klid. Prosím,“ pokynul jí ke dveřím, „račte vstoupit, madam.“ Nell po něm jen blýskla pohledem a vydala se daným směrem. Jack jí kráčel v patách. Gordon, který celou scénu zatím pobaveně pozoroval od vozu, si jen pro sebe zavrtěl hlavou a pustil se za nimi. Zdálo se, že na něj zapomněli, ale on se jen tak odradit nenechá. Masivními dvoukřídlými dveřmi vstoupili do široké chodby se starou mozaikovou dlažbou. Ze vstupní chodby vedlo několik dalších dveří do vnitřních prostor. Jack otevřel hned první dveře nalevo a pokynul všem, aby vešli dovnitř. Ocitli se v prostorném pokoji s trámovým stropem, přepaženém několika otevřenými klenutými oblouky, tvořícími předěl mezi levou a pravou polovinou pokoje. Místnost zabírala celou šířku domu a okny tak byl výhled jednak do vstupního nádvoří odkud přišli a dále do patia ve vnitřním nádvoří domu. Přední části pokoje dominoval masivní jídelní stůl se šesti židlemi, při stěně stála vitrína se zbraněmi, dále komoda a menší odkládací stolek. Zadní část pokoje sloužila jako obytná část s velkou koženou pohovkou a několika křesly. Jednu stěnu zabíral Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208148
kamenný krb, na stěně kolem krbu byly rozvěšeny zbraně a vyčiněné kůže divokých zvířat. Vše působilo velmi jednoduchým, ale přesto útulným dojmem, který umocňovalo množství světla dopadajícího sem velkými okny. Nell očekávala, že se konečně setká s pánem tohoto ranče, ale pokoj byl prázdný. „Prosím, posaďte se,“ pokynul jim Jack. „Půjdu se podívat po paní Ellisonové.“ Takže ne majitel, ale majitelka, pomyslela si Nell. Možná – ta myšlenka jí náhle projela jako ostrý nůž – Jackova milá. Žena, která si získala jeho srdce, která je za jeho proměnou. To zjištění bylo příliš šokující. Ale zároveň nejvíce pravděpodobné. Proto je vůči ní tak odtažitý. Nell nepřítomně usedla na pohovku vedle Gordona. Vůbec nevnímala, že jí něco říká. Až když se k ní naklonil a pohlédl jí vážně do tváře. „Jsi v pořádku, Nell? Najednou jsi tak zbledla, není ti dobře?“ „To nic,“ potřásla hlavou. „Jsem jenom unavená po cestě.“ „Měla by sis jít odpočinout. Řeknu Lareyovi.“ „To není nutné. Už je mi lépe,“ zalhala, jen aby ho upokojila. „Je to tady hezké, že?“ odvedla řeč k něčemu jinému.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208148