Biologie pro psychology a pedagogy
pak musí navazovat posttranskripční modifikace RNA, na translaci posttranslační modifikace proteinů.
4.2.4.1 Transkripce genetických informací Podstatou transkripce všech genetických informací je syntéza RNA všech typů (mRNA, tRNA, rRNA i všech ostatních) podle kódujícího řetězce DNA. Tato syntéza je řízena specifickými enzymy podle principu komplementarity bazí a byla popsána v kapitole 2. Obecná zkušenost, že genetické informace se přenášejí jednosměrně, vždy z DNA do RNA a odtud do proteinů, se označuje jako ústřední dogma molekulární genetiky. RNA-viry čeledi Retroviridae však mají pro svůj životní cyklus k dispozici gen pro enzym, který diriguje transkripci opačným směrem: z RNA do DNA (podle téhož principu komplementarity bazí). Tento enzym se jmenuje RNA-závislá DNA polymeráza, běžně však označovaná krátce jako reverzní transkriptáza.
4.2.4.2 Posttranskripční úprava RNA Aby se mohly řetězce RNA všech typů zařadit jako funkční složky do proteosyntézy, musí být primární transkripty RNA enzymaticky upraveny (modifikovány). Úpravy znamenají jednak odštěpení (vyštěpení) jejich určitých částí, jednak přidání, event. chemickou modifikaci jejich nukleotidů. Posttranskripční úprava mRNA
Již bylo zmíněno, že primární transkript mRNA nese na svém 5ʹkonci netranslatovanou vedoucí sekvenci, která předchází iniciačnímu kodonu (AUG, u eukaryontů někdy i GUG), a na 3ʹkonci netranslatovanou koncovou sekvenci. Tak je v prokaryontech primární transkript mRNA ihned schopen své funkce. V eukaryontech však musí být pro svou funkceschopnost konvertován trojí posttrankripční úpravou.
Ke konci 5ʹ je připojen modifikovaný guanosin v neobvyklé vazbě 5ʹ→5ʹ (místo obvyklé 5ʹ→3ʹ). Tato terminální čepička je pak nezbytná pro připojení mRNA k ribozomu při začátku translace. Konec 3ʹ je obvykle modifikován připojením tzv. polyA-přívěsku, který tvoří řetězec až 200 adeninových nukleotidů; soudí se, že přívěsek polyA pomáhá udržovat stabilitu mRNA. Z primárního transkriptu musí být vystřiženy části, jež jsou transkribovanými introny z genové sekvence, a transkripty jejích exonů musí být vzájemně kovalentně spojeny. To je tzv. sestřih mRNA (obr. 4.4).
Kódující sekvence genů – exony – tvoří někdy jen krátké úseky mezi mnohem delšími, nekódujícími introny (obr. 4.5). V některých případech tvoří kódující sekvence méně než 1 % celkového rozsahu genu. Zatímco eukaryontní mRNA nese zpravidla informaci jednoho genu, je prokaryontní mRNA polycistronická: nese informace celé skupiny sousedících genů 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208098