Koncepce vyučování znamená „sladění procesuální a formální stránky vyučování. V pedagogické praxi se během určitého časového období může střídat více koncepcí. Jejich výběr je podmíněn úrovní vědomostí žáků, didaktickou analýzou učiva, cíli vyučovací hodiny apod.“ (Petlák, 1997) Koncepci vyučování můžeme charakterizovat i jako souhrn teoretických a empirických názorů na povahu učení, na řízení učební činnosti a uspořádání učiva ve vyučování, je to vlastně ucelený názor na cíl, obsah, organizaci a průběh vyučování. Koncepci vyučování chápeme také jako sladění procesuální a formální stránky vyučování. Procesuální stránku tvoří problémy učebního procesu, který sestává z procesu předávání poznatků učícím se jedincům (vyučování) a z procesu přijímání poznatků učícími se jedinci (učení). Podporuje ji správný výběr aktivizujících metod, forem a prostředků. Formální stránka sestává z uplatňování zásad, forem, metod a prostředků učení a vyučování. Závisí též na vzájemné interakci edukátora a edukanta a projevuje se v dynamice edukace, která je dána povahou obsahu a zvolených vyučovacích metod.
7.1 Koncepce vyučování v historickém průřezu Koncepce vyučování mají své těžiště v jednotlivých historických etapách – dogmatické vyučování v 9. až 16. století, slovně-názorné v 17. století, problémové vyučování v 19. století, programové a rozvíjející vyučování ve 20. století. Jednotlivé koncepce nebo jejich elementy lze využívat i v současnosti.
Dogmatické vyučování Začátky dogmatického vyučování směřují do středověku. Hlavním cílem bylo formování morálního člověka hodného posmrtného života s Bohem. K jeho hlavním složkám patřily náboženská výchova, s ní související mravní výchova v duchu křesťanské morálky, rozumová výchova, pracovní výchova, tělesná výchova
98
didaktika ošetřovatelství.indd 98
15.3.2010 16:28:10 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208094