Lékařská psychologie (Ukázka, strana 99)

lekarska_ psychologie.qxd

27.2.2008

14:57

StrÆnka 98

LÉKAŘSKÁ PSYCHOLOGIE

Pokud jde o prevenci onemocnění, poučení nám poskytuje novější přístup ke zkoumání této problematiky z psychosociálního hlediska nazývaný salutogeneze.

Salutogeneze (z lat. salus, tj. zdraví, blaho), na rozdíl od tradiční patogeneze, se zabývá zkoumáním podmínek pevného, nezdolného zdraví vzdor nepříznivým vlivům prostředí. Jak to, že někteří lidé jsou odolní a neonemocní, zatímco většina jiných onemocní? Kromě biologické odolnosti, určitých hygienických návyků a stavu organismu zde hrají významnou úlohu i psychologické faktory, úzce vázané na sociální určenost člověka, kterou si osvojuje a prožívá především v rodině. Jedná se o základní postoje k sobě a světu, které mají stránku poznávací (kognitivní) a prožitkovou (emocionální).

Patří sem: a) smysluplnost v pohledu na svět a vlastní činnost, tedy vidění světa a svého života jako smysluplného obrazu; b) důvěra a víra v pevnost, stabilitu osobního a okolního světa; c) srozumitelnost, porozumění – tedy především racionální orientace vycházející z existence zákonitostí, jimiž se řídí svět a které lze poznat; d) zvládnutí a kontrola dění, jehož jsem součástí, tedy osobní kompetence a vliv.

Nadřazeným pojmem předchozích charakteristik je zakotvenost v životě, jež vychází zpravidla z pevného místa jedince v rodině, mající atributy domova. Autorem pojmu salutogeneze je Američan A. Antonovsky (1923–1995), který jej dal do souvislosti s dalším svým pojmem „sense of coherence“ (SOC, tj. chápání obrazu světa jako smysluplného celku). U nás tuto významnou oblast uvedl a rozpracoval psycholog J. Křivohlavý (nar.1925), který se zabývá psychologií zdraví a přeložil Antonovského dotazník SOC, jímž zjiš ujeme u jedince úroveň této důležité charakteristiky, spolupodmiňující lidské zdraví (i jeho poruchu).

Pro další přiblížení problematiky uvedeme několik položek ze zmíněného dotazníku: Smysluplnost (meaningfulness) v pohledu na svět, mající zejména emoční komponentu, je zachycována položkami: Život je:

velice zajímavý;

jen běžná a rutinní záležitost.

Máte pocit, že se v podstatě moc nezajímáte o to, co se děje kolem Vás?

velmi zřídka mám ten pocit;

mám jej velmi často.

Většina věcí, které v budoucnosti budete dělat, bude

vzrušujících;

velice nudných.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208086

lekarska_ psychologie.qxd

27.2.2008

14:57

StrÆnka 99

5 RODINA A JEJÍ VÝZNAM PRO JEDINCE

Váš život doposud;

neměl jasný smysl a cíl;

měl velice zřetelný a jasný smysl a cíl.

Když myslíte na svůj život, pak velmi často:

cítíte, jak je dobré, že můžete žít;

ptáte se sám (sama) sebe, proč vlastně žijete (existujete).

Srozumitelnost (comprehensibility) je spíše kognitivní povahy a vyjadřuje, do jaké míry člověk rozumí (či nerozumí) světu.

Stalo se v minulosti, že jste byl/a překvapen/a chováním lidí, o nichž jste se domníval/a, že je dobře znáte?

nikdy se to nestalo;

tak tomu bylo vždy.

Máte pocit, že jste v neobvyklé situaci a nevíte dost dobře, co dělat?

mám tento pocit velmi často

tento pocit mám velmi zřídka nebo nikdy.

Když stojíte před obtížným problémem, pak jeho řešení se Vám zdá:

vždy nejasné a těžko se hledá

vždy zcela jasné.

Stane se Vám, že máte pocit, že nevíte dost dobře, co se bude dále dít?

velmi často se mi to stane.

stane se mi to velmi zřídkakdy nebo nikdy.

Když se někdy něco stalo, zjistil/a jste obvykle:

že jste bu podcenil/a nebo přecenil/a důležitost toho, co se dělo;

že jste viděl/a věci ve správném světle (správně).

Zvládnutelnost (manageability) jako třetí a instrumentální dimenze SOC je zachycována položkami: Když něco děláte, co Vám dává dobrý pocit, jste si jist/a:

že se tak dobře budete cítit i nadále;

že se něco stane, co Vám tento dobrý pocit pokazí.

Když jste v minulosti měl/a dělat něco, kde spolupráce s druhými lidmi byla nezbytná, měl/a jste pocit:

že to jistě nebude uděláno;

že to jistě bude uděláno.

Když se Vám v minulosti stalo něco nemilého, pak Vaše snaha byla:

„užírat se“ a trápit se nad tím;

říci si „ano, stalo se to, nedá se nic dělat, musím prostě s tím žít a jde se dále“.

Domníváte se, že vždy budou lidé, na něž se budete moci v budoucnu spolehnout?

jsem si jist/a, že zde budou takoví lidé;

pochybuji, že zde budou takovíto lidé.

Když pomyslíte na obtíže, s nimiž se setkáváte v důležitých úsecích života, máte pocit, že:

vždy nad obtížemi zvítězíte a krize zvládnete;

obtíže nezdoláte a nezvítězíte nad nimi.

Salutogeneze a chápání obrazu světa jako smysluplného celku (SOC) patří mezi důležité pojmy nově vzniklého oboru psychologie zdraví.

Psychologický význam rodiny pro etiopatogenezi onemocnění a poruch zdraví lze přiblížit na různých příkladech. Nejdříve zmíníme smutný

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208086

lekarska_ psychologie.qxd

27.2.2008

14:57

StrÆnka 100

LÉKAŘSKÁ PSYCHOLOGIE

a extrémní příklad dětí, spadajících v mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN 10) pod syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte.

Se zanedbávanými dětmi se setkáváme ve velmi primitivních a zároveň asociálních rodinách, kde rodiče nadměrně pijí alkoholické nápoje.

Jejich děti (předškolního věku) jsou proto ponechány samy sobě. Nedostatek péče se projevuje v tom, že bývají podvyživené a sociálně nerozvinuté. Situaci dětí vyřešíme jejich umístěním do některého typu náhradní rodinné nebo ústavní péče.

Pokud jde o děti týrané, bývají zpravidla jedním z rodičů zcela nepřiměřeně fyzicky trestané a druhý rodič je není schopen či ochoten ochránit.

Dochází k vážnému ublížení na zdraví, nebo dokonce k zabití dítěte. Často se jedná o rozvrácené rodiny alkoholiků spíše nižšího sociálního statutu nebo o rodiče s poruchou osobnosti, která se projevuje oslabením rodičovských a vyšších citů (např. soucitu) nebo explozivitou (rodič se nedokáže ovládnout, zpětně jej jeho chování zpravidla mrzí, ale je „pozdě“).

Kromě fyzického týrání rozlišujeme i psychické týrání. Spočívá v tom, že rodič (či jiná dospělá osoba) vyvolává svým jednáním v dítěti opakovaně trýznivé pocity, tj. vystupňovaný strach, úzkost, hrůzu či zoufalství. Patří sem i ponižování a deptání. O psychickém týrání lze hovořit i tehdy, je-li dítě vystaveno podnětům, jež se jej přímo netýkají, avšak týkají se osoby, jejíž utrpení vnímá jako utrpení vlastní (např. otec v přítomnosti dítěte týrá matku či sourozence).

Je zřejmé, že v konkrétním případě, pokud se nejedná o extrém, se nesnadno určuje hranice, jejíž překročení již lze označit za týrání – a již fyzické, nebo psychické, přičemž se obě tyto vysoce nežádoucí skutečnosti často prolínají.

Sexuální zneužívání dětí (stejně jako jejich zanedbávání či týrání) je trestným činem a míní se jím nepatřičné vystavení osoby mladší patnácti let sexuálnímu kontaktu, činnosti či chování, a to zpravidla dospělým či starší osobou (např. čtrnáctiletý chlapec zneužívá menší dítě, avšak vzhledem ke svému věku je samozřejmě právně beztrestný). Vzhledem k tomu, že sexuální zneužívání dětí je relativně časté (ročně je policií v České republice vyšetřováno více než 1000 případů, což je jistě jen zcela nepatrný zlomek dětí takto postižených), věnujeme této problematice relativně větší pozornost.

Sexuální zneužívání se dělí na bezdotykové a dotykové.

Bezdotykové zneužití zahrnuje zejména setkání s exhibicionistou a účast na sexuálních aktivitách, kde nedochází k žádnému tělesnému kontaktu – např. dítěti je promítán pornografický videozáznam nebo je s tímto úmyslem samo natáčeno.

Kontaktní zneužití je takové, kde dochází k pohlavnímu kontaktu, zejména k pohlavnímu styku, orálnímu či análnímu sexu, ohmatávání na intimních místech apod.

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208086