„Promiňte, dŧstojný pane. Zapomněla jsem, s kým sedím a proč jsem vás vlastně pozvala. Já jsem prostě strašně hádavá ţenská. Říkala jsem, ţe jsem manţelovi nevěrná. A říkám taky rovnou, ţe mě to vŧbec na duši netíţí… Uţ dávno do něj nejsem zamilovaná, i kdyţ přiznávám, ţe se s ním někdy docela s chutí pomiluju… já mám ty nemravnosti, co tvrdíte, ţe jsou staré jako lidstvo, docela ráda.“ Zřejmě mě chtěla provokovat a pak mě přesvědčit o své pravdě. „Myslím si, ţe ţenská si má uţít hodně a rychle… od jistého věku jí nepomŧţe ani kosmetický ústav, ani celé druţstvo plastických chirurgŧ. Jedině jim bude cpát prachy.“ „Proč tedy s manţelem ţijete?“ Uf, málem jsem řekl: proč se s ním nerozvedete. Rychle jsem tedy dodal: „Ne snad, ţe bych vás naváděl k rozvodu! Svatý otec se jasně vyslovil, ţe v této záleţitosti církev svatá nemíní ustoupit ani o…“ „Mně je jedno, co si Svatý otec o rozvodech myslí. V téhle zemi je to docela legální věc a víc mě nezajímá. Jenţe jde o peníze. O majetek. Ten je dŧleţitější neţ postel nebo nějaká církevní dogmata.“ Tak tohle byla řeč, které jsem rozuměl, protoţe já mám k penězŧm a majetku taky kladný poměr. „Mŧţete mi, milá dcero, konečně prozradit, co jste mi chtěla říct? Nebo jste si to rozmyslela? V tom případě by snad bylo lepší, kdybyste mi…“ Vstal jsem. Uţ mě fakt nudila. „Počkejte!“ „Na co? Zdá se, ţe potřebujete právníka nebo daňového poradce, a ne kněze. Tady jsem zbytečný.“ „Ne!“ Vyskočila a chytila mě za ruce, násilím mě vtlačila nazpět do křesla. „Já vám to řeknu, ale musíte mi slíbit…,“ šeptala. „Musíte mi dát čestné slovo…“ „Jsem kněz a jsem vázán zpovědním tajemstvím. Navíc nejsem z Čech, jsem náhodný cizinec,“ lhal jsem se smrtelnou váţností. Naklonila se mi k uchu. „Mŧj muţ dal Romana zavraţdit.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208030