Psychiatrie (Ukázka, strana 99)

i

i “mala” — 2006/10/4 — 15:23 — page 98 — #95

i

i

16. kapitola

Prvnı´ pomoc v psychiatrii P. Pavlovsky´

Duševní poruchy, které vyžadují bezodkladnou pomoc, můžeme rozdělit podle jejich příčiny a charakteru do následujících skupin.

Reaktivnı´ stavy Jde zpravidla o těžké, akutně vzniklé depresivní projevy na citovou ztrátu, stresovou událost, přírodní kalamitu. Kromě deprese a úzkosti bývá přítomen neklid a někdy sebevražedné úmysly. V rámci první pomoci je nutné zorientovat se v situaci, chápavým přístupem se pokusit o získání důvěry pacienta a tak přispět k jeho uklidnění; nezbytné je aplikovat trankvilizéry, nejlépe injekční cestou.

Sebevrazˇedny´ pokus Jde o poměrně častý důvod psychiatrické hospitalizace, pokud stav nevyžaduje pobyt na somatickém oddělení. I zde se snažíme pochopit motivaci pacientova jednání, dát najevo porozumění, neodsuzovat, nekritizovat, současně však sebevražedné jednání neschvalovat. U těžších depresí, schizofrenie nebo jako protestní reakce se sebevražedné jednání vyskytne i v průběhu hospitalizace. Může jít o intoxikaci potají nashromážděnými léky, pořezání zápěstí nebo krku střepem rozbitého skla nebo nádobí, pokus o oběšení nebo o skok z výšky, nejsou-li okna zabezpečena mřížemi. V prvním okamžiku je třeba zabránit pokračování v sebevražedném

98

i

i i

i

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207862

i

i “mala” — 2006/10/4 — 15:23 — page 99 — #96

i

i

16 Prvnı´ pomoc v psychiatrii

jednání i za cenu použití přiměřené síly, zastavit krvácení, rozdýchat pacienta. I po jeho zklidnění psychofarmaky nutnost pečlivého sledování.

Stavy kvalitativnı´ poruchy veˇdomı´ U deliria a mrákotného stavu bývá velký psychomotorický neklid s celkovou dezorientací a zkresleným vnímáním. Je nutné zabránit útěku nemocného z místnosti, zabránit přístupu k nezabezpečenému oknu. V některých případech deliria je pacient značně sugestibilní – lze ho pomocí vhodně volených slov poměrně snadno dovést zpět do lůžka a aplikovat zklidňující injekci. V mrákotných stavech se verbální kontakt zpravidla míjí účinkem, musíme očekávat naprosto nepřiměřené chování včetně fyzického útoku. Takového pacienta si nenecháváme za zády, na pomoc k jeho zvládnutí přivoláme dostupné spolupracovníky. Doporučuje se přítomnost alespoň pěti osob; čím větší přesila, tím menší riziko, že dojde k poranění pacienta a zasahujícího personálu. Dočasné fyzické omezení pacienta na lůžku bývá nezbytné; tento postup musí ordinovat a dokumentovat lékař.

Akutní psychotický neklid u schizofrenie nebo jiných psychotických poruch vyžaduje podobná opatření. Pokus o slovní zklidnění je samozřejmě namístě, ne vždy se však setká s úspěchem. Opět vzniká nutnost fyzickou přesilou nemocného dopravit na lůžko, tam ho omezit a zklidnit psychofarmaky. Je-li pacient ozbrojen, neváhat telefonicky požádat o pomoc policii.

Při fyzickém omezení úzkostlivě dbáme na to, aby se pacient neporanil, popruhy upevňujeme jen tak silně, aby nedošlo k zaškrcení cévního zásobení končetin, k poškození nervů nebo kožním odřeninám.

Akutnı´ stavy navozene´ le´ky Nejčastěji se vyskytnou v průběhu podávání psychofarmak (zejména na začátku léčby). Pacient si stěžuje na velký neklid, nevydrží sedět nebo stát, začne neovladatelně plazit jazyk, oči vystupují z důlků. Tento stav vyvolává prudké bolesti, nemocného i jeho okolí vyděsí. Kromě okamžitého podání antiparkinsonik je nezbytné uklidnění s vysvětlením, že jde o přechodný stav, který po příslušné injekci vymizí bez následků.

Ota´zky a cvicˇenı´ 1. Které duševní poruchy vyžadují akutní pomoc?

2. Jak jednat s pacientem po sebevražedném pokusu?

3. Na co je třeba dávat pozor při fyzickém omezení pacienta?

99

i

i i

i

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207862

i

i “mala” — 2006/10/4 — 15:23 — page 100 — #97

i

i

17. kapitola

Le´cˇenı´ dusˇevnı´ch poruch

V oblasti léčení duševních poruch došlo od padesátých let 20. století k dramatickému rozvoji psychofarmak, která umožnila propouštění pacientů a výrazně zlepšila kvalitu života nemocných. Psychofarmaka tak způsobila tzv. „další revoluci v psychiatrii“. I psychoterapie se diferencovala a stala se jednou z nejdůležitějších terapeutických metod v psychiatrii. V této kapitole se čtenář kromě těchto metod seznámí se socioterapií a rehabilitací, jež hrají v psychiatrii rovněž velmi významnou roli, a s účastí sestry v terapii duševně nemocných.

Psychofarmakoterapie a dalsˇ´ı biologicke´ le´cˇebne´ metody E. Mala´ Léčení duševních poruch není etiologické, spočívá v působení na symptomy. Jsou vyráběny různé řady psychofarmak, která přes neurotransmitery (např. acetylcholin, adrenalin, dopamin, kyselinu gamaaminomáselnou a noradrenalin) ovlivňují příznaky duševních poruch.

Mezi psychofarmaka počítáme neuroleptika, antidepresiva, anxiolytika, psychostimulancia, nootropika a kognitiva (léky, které zastavují progresi demence).

Dále se v psychiatrii používají soli lithia a antiepileptika – jako thymoprofylaktika, antiagresiva a k ovlivnění psychomotorického neklidu. Antiparkinsonika slouží k ovlivnění pseudoparkinsonského syndromu vyvolaného neuroleptiky a hypnotika k ovlivnění nespavosti.

100

i

i i

i

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207862