OBECNÁ ANALÝZA LIDSKÉ KOMUNIKACE
térium kontextové přiměřenosti. Emocionální projevy nad ztrátou blízkého člověka (včetně prudkých efektů) mohou být přiměřené.
3.5
Neverbální projevy v terapeutickém kontextu
Výrazná neverbální setkání, při nichž bývá zbystřena bezprostřední pozornost věnovaná řeči těla, představují setkání psychoterapeuta a jeho pacienta. Velmi častým jevem v terapeutických sezeních je neverbální zrcadlení a synchronicita pohybů mezi oběma komunikujícími. Neverbální rezonance je jev širší: často se na sebe vyladí milenci i jinak blízcí lidé tak, že synchronizují gesta, chůzi i mimiku. Někdy je přitom zjevné, že jeden více ovlivňuje druhého. V terapii tomu nemusí být vždy tak, že by pacient (v dané situaci osoba s nižším statusem) vždy musel nutně připodobňovat své projevy terapeutovi. La Barreová (2004) popsala množství neverbálních projevů svých pacientů a pacientek. Díky své zkušenosti s tancem upozornila na některé netradiční souvislosti: pacient svým neverbálním chováním tlačí terapeuta k určité odezvě a řečí těla usměrňuje neverbální choreografii setkání podobně, jako usměrňuje používáním určitých slov verbální konverzaci. Autorka, která je psychoanalytičkou, uvádí, že s každým ze svých pacientů se pohybuje jinak. Lidé jinak usedají na židli, jinak vstávají; různě sedí. Neverbální projevování pacienta má svou dynamiku, často je realizací (prováděním) určitých hlubších psychických vzorců, má například i svůj rytmus. O rytmicitě hovořili a hovoří i další psychoterapeuti (např. Rieger). Neverbální chování pacienta je důležitým zdrojem informací pro jeho terapeuta. Bývá také nástrojem pacientova záměru, zrcadlí pokusy o přiblížení se k terapeutovi, snahu o odvedení pozornosti nebo podtrhuje závažnost sdělení. Yalom popisuje situaci, ve které se vědomě bránil zrcadlení; nechtěl se nechat vtáhnout do pacientčina žertování: „Snažila se mě do svého žertování zatáhnout. Vyprávěla vtipy. Měla nadání pro imitaci akcentů a mimiky svého lékaře, svých čínských zákazníků i svého šéfa. Během sezení se snad dvacetkrát rozesmála, její dobrou náladu zjevně žádným způsobem nezkazilo ani moje zásadní odmítání účastnit se toho všeho s ní. Vždy beru svou práci velmi vážně …“ Yalom (2004, s. 105). Terapeut bránící se neverbálnímu sladění si posléze uvědomil, že s žertující pacientkou Betty měl on problém, nikoliv ona. Stal se podrážděným, byl znuděný, bránil se navázat s ní osobní vztah, ba cítil k ní odpor. Teprve změna v něm samém vedla k tomu, že terapie začala být účinná (podrobněji viz 13. kap.). Současné výzkumy neverbální komunikace se zaměřují například na to, jak – a jestli vůbec – je možné spolehlivě rozpoznat lež a vědomé klamání druhých osob z jejich neverbálního projevu: odlišit lhaní od pravdomluvnosti. Lhaní může být naivní (zalhání, zatajení), ale také
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207859