i
i svoboda — 2006/11/1 — 18:17 — page 98 — #95
i
i
PSYCHOPATOLOGIE A PSYCHIATRIE
Myšlenkový blok je třeba odlišit od „ztráty nitě“ myšlení, což souvisí s poruchou pozornosti, a rovněž od záměrného mlčení (aphrasia voluntaria). Zrychlené, překotné myšlení je charakterizováno zvýšenou rychlostí (tachypsychismus), která může být vystupňována (myšlenkový trysk). Toto zrychlené myšlení se odráží i ve vysokém tempu řeči, nazývaném logorhea (tachylogie). Může dojít k tomu, že enormně rychlému myšlení nestačí řeč, nemocný nedokáže rychlý tok myšlenek adekvátně slovně formulovat a řeč je nesouvislá (pseudoinkoherence). Zrychlené myšlení často doprovází manické a hypomanické stavy, vyskytuje se i při ebrietě (opilosti) nebo při zážitku značného veselí či štěstí.
Poruchy vztahující se k cíli či zaměření myšlení Roztržité myšlení – do myšlení zasahuje nějaký cizí element, problém, pochod. Buď je subjekt příliš koncentrován na nějaký problém či téma (tzv. roztržitost vědců), nebo je myšlení rozptylováno např. silnou emocí, ovládavou či vtíravou představou nebo myšlenkou, případně jinými postranními podněty. Může jít např. o starost, která zcela ovládá naše myšlení. Zabíhavé myšlení nerozlišuje mezi podstatným a nepodstatným. Převážně směřuje ke správnému cíli, avšak nerozlišuje obsah a průběh zážitku od jeho smyslu a významu. Popisuje prožitky správně, avšak značně široce, podrobně a s mnoha nepodstatnými detaily, takže je zdlouhavé. Často odbočuje k vedlejším tématům. Vyskytuje se u jedinců s nižší inteligencí, kteří nedokážou vystihnout jádro sdělení, nebo u dětí. V obavách, aby nevynechali nic závažného, mohou produkovat zabíhavé myšlení i anxiozní a hypochondričtí lidé. Avšak i jedinci zapálení pro určité téma mohou o něm referovat tímto způsobem. Nevýpravné myšlení nepostupuje kupředu, zabývá se stále tímtéž. Opakuje stejnou myšlenku a stále se k ní vrací, někdy ji pouze verbálně obměňuje. Bývá u starých lidí, u lidí s mentální retardací, demencí a s epilepsií. Ulpívavé myšlení (perseverace) – člověk ulpívá na jedné myšlence, větě nebo na jednom slově, což stále opakuje. V mírném stupni se vyskytuje při únavě, více při organickém poškození mozku, rovněž u počínajících demencí. Perseverace jistých slov se může objevit i v normě při obtížném výkladu.
Kvalitativní poruchy myšlení Allogenní (podvržené) myšlenky považuje nemocný za vsugerované, někdo mu je implantuje, „dává“ je do jeho mysli, přicházejí zvenčí. Značí vždy závažnou psychickou poruchu. Někdy bývají uváděny jako intrapsychické halucinace. 98
i
i i
i
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207855
i
i svoboda — 2006/11/1 — 18:17 — page 99 — #96
i
2
i
PSYCHOPATOLOGIE (OBECNÁ PSYCHIATRIE)
Autistické (dereistické) myšlení je odkloněné od reality, zabývá se vnitřním světem pacienta, který své chování řídí podle autistických představ, uzavírá se do svého vnitřního světa, nereaguje na okolí, utíká od reality a jejich potíží. Při patické intenzitě tohoto myšlení nedbá nemocný ani na vnější nebezpečí. Náplní autistického myšlení jsou často fantastické obsahy a plnění nereálných, romantických přání ve fantazii (denní snění). Introvertované myšlení je sice rovněž orientováno směrem k vnitřnímu světu jedince, není však porušen kontakt s vnější realitou. Katatymní (holotymní, epitymní) myšlení je ovládané emocemi, předsudky, subjektivními důvody, šovinistickými, osobními či úzce skupinovými zájmy. Je nekritické, setkáme se s ním u dogmatiků, v primitivních společnostech, produkují je i pithiatické osobnosti a mentálně retardovaní. Plané mudrování, šroubované myšlení, rezonérství – plané filozofování, neplodné úvahy o bezvýznamných věcech nebo evidentních skutečnostech, využívající často a neadekvátně odborné výrazy. Vyskytuje se u schizofrenních poruch, zejména u hebefrenní schizofrenie. Dominující myšlenka (představa) je silně emočně akcentovaná, orientuje myšlenkový proud k jisté problematice. Nejčastěji jde o obavy z budoucnosti, hypochondrické obavy, starosti. Jedinec se na rozdíl od obsedantních myšlenek identifikuje s jejím obsahem. Může se vyskytovat i u zdravých osob. Ovládavá myšlenka (představa) – výrazně ovlivňuje plány, názory, jednání, náladu, životní styl. Jedinec se identifikuje s tímto emočním laděním, i když si je někdy vědom jeho případné nežádoucnosti. Může jít např. o žárlivost, zamilovanost, pomstychtivost, fanatismus. Vztahovačné (paranoidní) myšlení přisuzuje indiferentním jevům zvláštní význam směrem k sobě samému. Jedná se o nesprávné hodnocení reality; vyskytuje se u poruch osobnosti a u rozvíjející se paranoidity. Například pokud nemocného zapomněli pozvat na oslavu, interpretuje to jako výraz nepřátelství. Tangenciální myšlení – pojem se užívá pro myšlení charakterizované nenavazujícími či vzdáleně navazujícími myšlenkami, v nichž posluchač obtížně hledá souvislost. Paralogické (dyslogické) myšlení – vnější gramatická a formální logická úprava je zachována, nejde však o vyjádření a postižení podstatných souvislostí, nýbrž o prezentaci povrchních podobností bez logiky. Výroky bývají nesrozumitelné, defektní. Někdy však mohou vzniknout bizarní či vtipná slovní spojení. (Například v abecedě po „jednoduchém V“ následuje „dvouduché V“). Bývá u schizofreniků, záměrně je mohou používat i kreativní jedinci. Inkoherentní (nesouvislé) myšlení – je porušen logický řád myšlenek, řeč je nesouvislá, skládá se z jednotlivých vět či slov, která nejsou logicky vázána. Pokud je postižena i gramatická stavba řeči, hovoříme o agramatismu, jsou-li jednotlivá slova absolutně bez návaznosti a větná vazba chybí, jedná se o slovní salát. 99
i
i i
i
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207855
i
i svoboda — 2006/11/1 — 18:17 — page 100 — #97
i
i
PSYCHOPATOLOGIE A PSYCHIATRIE
Existuje více forem inkoherentního myšlení: a) Pokud se vyskytuje inkoherentní myšlení v obluzeném vědomí, nazývá se zmatené, aglutinující, oneiroidní myšlení. Myšlenková a slovní produkce je ovlivněna silně emočně podbarvenými představami, které nemůže nemocný ovlivnit, přijímá je pasivně. Pokud nemocný vnímá okolní svět, jsou jeho vjemy nejasné a kombinované s náhodnými představami. Pacient nemá téměř kontakt se svým okolím. Bývá zejména v horečnatých deliriích a při amencích. V lidové mluvě se tento stav nazývá „blouzněním“. b) Objeví-li se inkoherentní myšlení při plném vědomí, jedná se o roztříštěné, rozbíhavé, rozpadlé myšlení. Bývá podmíněno hlubokými psychickými změnami. V mírnější formě produkuje nemocný věty bez obsahové souvislosti, v těžších případech jde o kladení jednotlivých slov vedle sebe. Pacient zachovává přirozenou fyziognomii a přirozený tón a spád řeči. Vyskytuje se u schizofrenií a v pokročilých fázích organických demencí. Magické (symbolické) myšlení přisuzuje běžným jevům jiný, tajemný, zvláštní, symbolický, kouzelný význam. Často je spojeno se vztahovačností. Například přítelova tmavá kravata ohlašuje pacientovu brzkou smrt. Bývá u schizofreniků, v primitivních společenstvích může být součástí kulturní tradice. Porucha symbolů – pacient chápe běžně používané přenesené významy či obrazná vyjádření doslovně. Například řekne-li se o někom, že má moře peněz, představuje si nemocný člověka, který se topí v moři bankovek. Nebo pokud někdo zažil horkou chvilku, byl skutečně vystaven velikému žáru, pokud stál jako solný sloup, byl skutečně ze soli. Obsedantní myšlenky (vtíravé, nutkavé) – nemocnému se vtírají do mysli neodbytné myšlenky. Bývají nevýznamné, nedůležité, nedají se vůlí potlačit. Mohou to být nesmyslné nápady, pochybnosti, obavy. U normálních lidí se setkáváme s nutkavými pověrami či úkony, kterým člověk nevěří, ale udělá je „pro jistotu“. Častější bývají u osob, jejichž činnost nemá předem zaručený výsledek, jako jsou studenti, herci, sportovci. Například zaklepání na dřevo má zabezpečit úspěch; pokud nestoupnu cestou do školy na kanál, složím úspěšně zkoušku. V patické rovině může jít o následující: a) chorobné nejistoty a pochybnosti – nejistoty nejsou eliminovány provedením konkrétního úkonu (opakovaně kontrolujeme zamknutí bytu, vypnutí plynu aj.). b) chorobná tázavost nebo hloubavost – opakované nesmyslné otázky o pseudofilozofických či banálních věcech („Co je za hranicemi vesmíru?“ „Proč existují žížaly?“). c) kontrární myšlenky – nutkání jednat přesně opačně, než jak je vyžadováno, např. vykřiknout nahlas během koncertu, někoho uhodit, mluvit vulgárně
100
i
i i
i
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207855