Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207835
K A PI TOL A DE S ÁTÁ
Z e m ě , k t e r é se n e da ř í odsta rtovat V zemi, jako je Argentina, potácející se od krize ke krizi, se nelze vyhnout úvahám o příčinách její neschopnosti využít veškerý potenciál, aby z toho měli užitek všichni občané. Přečetli jsme kardinálu Bergogliovi úryvek z článku bývalého uruguayského prezidenta, kde píše: „Kdysi někdo řekl, že země se dají klasifikovat do čtyř kategorií: zaprvé rozvinuté; zadruhé zaostalé; zatřetí Japonsko, u něhož nikdo nechápe, jak může být rozvinuté; a začtvrté Argentina, kde nikdo nechápe, jak může být zaostalá.“ Navzdory ironii jde o bystrý postřeh, provokativní komentář, který vyvolává mnoho otázek. Na základě této věty jsme kardinálu Bergogliovi položili tři otázky, k nimž nás inspirovala Sanguinettiho úvaha: Mohlo se stát nevýhodou to, že Argentina má tolik potenciálního bohatství? Do jaké míry uškodilo Argentincům, že tu měli do jisté míry všechno bohatství na dosah ruky – na rozdíl od zkušeností přistěhovalců z původních vlastí? Musela země projít takovou krizí, jaká Argentinou otřásla na počátku tohoto století, aby si lidé uvědomili paradox, že v zemi schopné uživit 300 milionů lidí není žádnou vzácností podvýživa?
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207835
Pa pež Fr a ntišek – Rozhovor s Jorgem Bergogliem
Nejprve bych chtěl učinit k věci pár poznámek. Italové rádi říkávají, že v Argentině stačí pohodit na ulici semínko, a hned vyroste nějaká rostlina. Kromě toho nejsou zvyklí na krávy volně na pastvě, u nich bývaly zavřené ve stáji. Za časů mého otce býval na severu Itálie chlév součástí domu, byl přilepený k obytné části, aby tělesné teplo dobytka sloužilo jako topení. Dobytek se nevodil na pastvu, stlalo se mu seno a krmil se trávou a obilím ve chlévě. Po pravdě řečeno nevím, jestli nám tak velké bohatství věci usnadnilo, rozhodně však mohu prohlásit, že jsme nedokázali zužitkovat, co máme. Až se dostaneme před Boží soud, ocitneme se mezi těmi, kdo zakopali hřivnu svého nadání a nedokázali ji rozmnožit. Nejenom v zemědělství a v dobytkářství, ale i v hornictví. Argentina má ohromné nerostné bohatství. Jak by ne, tyčí se tu spousta hor. Navíc máme dlouhé pobřeží, a přitom nejsme zvyklí jíst ryby ani je zpracovávat na vývoz. Jinými slovy jsme v celých svých dějinách nedokázali vytvořit pracovní místa využívající našeho přírodního bohatství. Přece není možné, aby se pracovní příležitosti soustředily jen na okolí velkých měst – Buenos Aires, Rosaria… To přece není možné. Ale je to tak… Určitě znáte tu anekdotu, jak se několik velvyslanců vypraví za Bohem a stěžují si, že na rozdíl od jejich zemí obdařil Argentinu takovým bohatstvím. Všemohoucí odpoví: „Jistě, ale také jsem ji obdařil Argentinci.“ Žerty stranou, je jasné, že jsme neobstáli. Ale ještě máme čas obrátit list.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207835