Pergameny (Ukázka, strana 99)

z dětí a než se všichni nadáli, byla z ní čarodějka pohybu, kouzelnice tance a radosti. Starému Deméterovi přibyla brzy povinnost odhánět bičem domácí i příchozí pošetilce, kteří se domnívali, že Halinin úsměv je určen jim jako znak přízně, jako příslib nevyslovitelného.

Peter Ursíny, bessarabský cikánský baron ze Sorok, měl dům na břehu Dněstru s výhledem na ukrajinský břeh. Dům klempíři z Kyjeva ozdobili plechovou střechou se stříbrným prolamováním, posázeným plechovými ptáčaty, květinami a hvězdami.

Palác měl osmadvacet místností, z nichž největší byl ústřední sál v prvním patře obložený benátskými zrcadly, osvětlený křišťálovými lustry z Kamenického Šenova, které se z piety k předkům každý den po soumraku na hodinu rozsvěcovaly. Nad zrcadly pod stropem nechal Peter Ursíny vymalovat obrazy předků. Lunety byly plné koní, bosých cikánek se zlatými náušnicemi, ohnišť, oplachtěných vozů a dalekých obzorů s krvavým sluncem. Dům měl tři kuchyně s lednicemi a americkými plynovými sporáky a devět ložnic, z nich dvě měly postele s nebesy. Všechna lůžka byla vzorně ustlaná, opatřená brokáty proplétanými zlatými nitěmi. V některých ložnicích se spalo, v kuchyních se nevařilo, jídlo se připravovalo na dvoře na ohništi s měděnými kotli a pekáči.

Peter Ursíny byl členem Nejvyššího sovětu Moldavské sovětské socialistické republiky, za což dostával od státu plat, nicméně se živil obchodem se starožitnostmi. Jako člen ústředního výboru komunistické strany Moldávie rozpracoval kulturní program nazvaný Umění masám, do něhož zahrnoval film a cirkus. Filmové umění nechal mladším a snažil se přiblížit moldavskému a vůbec všemu sovětskému lidu zkušenosti evropských cirkusů, které ze studijních důvodů hojně navštěvoval. Německý cirkus Mondeo znal jako svoje boty, úspěšně odhaloval nové talenty ve 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207833

Francii, kde byl jeho favoritem Cirque Diana Moreno, své obchodní operace provozoval ve španělském Gran Circo Mundial. Občas se vypravil do poválečného Československa, kde skupoval keltské artefakty od soukromých sběratelů, které pak se ziskem vyměňoval za antické mince v Aténách. Ředitel cirkusu Bernes uvítal sovětského soudruha, jak se patří. Ubytoval ho v maringotce pro vzácné hosty, která byla vybavena airconditionairem, vynálezem dovezeným při jedné návštěvě Západního Německa. Den nato nechal v manéži všechny nastoupit včetně hudby a klaunů. „Vítám zde poslance Nejvyššího sovětu MSSR soudruha Ursínyho. Je vzácným hostem, kterého si všichni vážíme. Přijel, aby nám předal své zkušenosti z boje na kulturní frontě. Ať žije přátelství mezi našimi cirkusy!“ Cirkus Bernes, to byla elita, kterou jen tak něco nevyvedlo z míry. Všichni, včetně krotitelů bizonů, však uznali, že přicházející štíhlý, černovlasý, do bronzova vyholený muž s lesklým knírem husarského plukovníka zaslouží obdiv. Oblečen byl do blankytného zbrojného kabátce se zlatými olivkami a mořenově červených rajtek se zdobením, na hlavě měl čáku se zlatými šňůrami a černým vztyčeným chocholem z koňských žíní. Byl dokonalý, soupeřit s ním by snad mohli jen krotitelé lvů z Budapest Nagy Cirkusu. Šel přes manéž přímo a bez váhání. Zastavil se před Halinou, vysekl poklonu hodnou rumunských princů a sedmihradských grófů a předal dívce sotva stojící na nohou růži. To byl počátek zrození šoféra, kopáče a vrtného dělníka národního podniku Geologický průzkum Rafaela Deža Ursínyho.

Peter Ursíny seděl na zemi s nohama zkříženýma jako nějaký turecký paša. S údivem sledovala jeho prsty, jak se lehce dotýkají jejích střevíců, jak přejíždějí nárty v bílých ponožkách, jak se letmo, jakoby mimochodem setkávají s kotníky a znovu se vracejí 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207833

ke střevícům, což jí připadalo legrační: Copak to někdy někdo viděl, aby člověk hladil boty, zejména je-li to muž tak důstojný a krásný jako byl baron ze země, kterou její vlastní táta nazval Besarábií, ale ať je to jakkoli, usoudila Halina s náhle narůstajícím pocitem vděku, tento muž, který je možná starší než její otec, by nikdy nepřipustil, aby děti v cirkusové škole bili za nepovedené přemety, nikdy by cvičenkám nepředepisoval hladovou dietu jen proto, aby se dokázaly lépe ohnout při výmyku na hrazdě, za což mu budiž odpuštěno takové podivínství, jako je záliba v cizích botách; odkopla střevíce do kouta maringotky ve zvláštním oblouznění, jaké ještě nikdy nepoznala, ani s klukama z žonglérských rodin, kteří se jí snažili muchlovat za stájemi v přestávkách mezi představeními, ten pocit ji naplňoval sladkou radostí, která zesilovala, když se jí prsty dotýkal kolen, boků a čela, když jí položil na stůl a když jí o něco později položil dlaň na břicho a vydal přitom bolestivý zvuk; slyšela, jak prudce dýchá, jak něco šeptá v jazyce, kterému nerozuměla, který ji však chvílemi připomínal nářek dítěte, chvílemi sténání zraněného, to však jen do chvíle, kdy jí dlaní vklouzl pod košili a chvíli posečkal, než uslyšela trhání hadříků a vítězný zpěv, který přicházel z ní samé, než ucítila bolest, o níž tenkrát ještě nevěděla, že jí nikdy, nikdy nevymizí z paměti.

Druhý den Peter Ursíny, krásný baron ze Soroků odjížděl vlakem do Besarábie. Halina viděla, jak se s ním ředitel loučí a po­máhá mu naložit zavazadla do auta. Přiběhla k autu a podala Peterovi ruku. „Aha“, řekl Peter. Zašmátral v tašce a vtiskl Halině do ruky kámen. Byly na něm vyryty dvě podobizny, jedna patřila muži, druhá ženě. „Na památku,“ řekl, vsedl do auta a odjel na nádraží. Za tři měsíce Halina zjistila, že je těhotná.

100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207833