„Babi, poraď!“ žebrala otočená k veliké fotce babi, kterou měla viset v obývacím pokoji. Náhle zazvonil telefon. Marie málem nadskočila, jak se lekla. Podívala se na displej a uviděla, že volá Petr. Chviličku uvažovala, zda má telefon zvednout, ale nutně potřebovala povzbudit a Petr byl právě ten pravý. „Stalo se něco?“ zeptal se Petr po chvilce rozhovoru. Dobře vycítil, že Marie není ve své kůži. Marie se náhle rozplakala. „Jedu za tebou! Za chvilku tam budu,“ prohlásil rázně a na její protesty nereagoval. Neuplynula ani hodina a Petr už parkoval auto před jejími vraty. Když mu přišla otevřít, zřítila se mu zoufale do náručí. Plakala nahlas jako malé dítě. „Maruško, uklidni se a konečně mi už řekni, co se vlastně stalo.“ Marie mu mezi vzlyky vylíčila své setkání s Kůrkou na hřbitově. Stále se ještě chvěla, jak to v ní vyvolalo ty strašné vzpomínky. „Tak on si nedá pokoj, ten ksindl jeden?!“ zahromoval Petr. „Pojď mi říct, kde bydlí, já už mu to vysvětlím.“ „Ne, prosím, nechoď nikam,“ prosila ho Marie. „Přece mu ty peníze nechceš přinést na stříbrným podnose?“ Marie mu zaryla hlavu do podpaží a nechala se hladit po vlasech, dokud se úplně neuklidnila. „Promiň, že jsem tě sem vytáhla tak narychlo. Ale hrozně mě to vyděsilo.“ „Neomlouvej se, to je v pořádku. Víš dobře, že bych pro tebe udělal cokoli.“ „Musíme se poradit, co dělat dál. Ty ho neznáš. Je to hajzl! Nevím, co by ho ještě mohlo napadnout. Nepotřebuju, aby mě novináři propírali. Chci mít klid.“ „Tak to ohlásíme policii a na čas někam odjedeme, dokud se to neuklidní.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207795