Ne, uvědomil by si pravdu. Jak procházela šatnou se zmačkaným psaním v sevřené pěsti, místo před sebe upírala zrak na dveře koupelny. Vtom vrazila do stojanu a na poslední chvíli zachytila džbánek a umývadlo. Ozval se ohlušující rachot. „Emily…,“ dolehl k ní Matthewův tlumený hlas. „Ano?“ křikla. Horečně se rozhlédla a přemýšlela, kam by dopis ukryla. „Zapomněl jsem ručníky. Můžeš mi je prosím přinést?“ Honem strčila papír dozadu do své skříně. Pak vzala malou hromádku ručníků a tiše zaklepala na dveře koupelny. „Emily, jsi to ty, že?“ prohodil Matthew pobaveným hlasem. Emily sebou trhla a s vypětím všech sil uvolnila napjaté rysy. Otevřela a spatřila jeho hlavu a ramena. Jako jeho žena by ho takhle neměla vidět poprvé. Přistoupila k vaně, odložila ručníky a usmála se na něho. Mokré tmavé vlasy měl uhlazené dozadu. Vtom si všimla jizev. Tři čtvrtiny jeho levé paže pokrývala nepřirozeně bílá pokožka zbrázděná jizvami, které hyzdily také jeho bok a mizely pod vodní hladinou, jako by plameny přeskočily mezeru mezi paží a trupem a v blízkosti levého ramene se rozptýlily. Pravá strana jeho těla se zdála zdravá. Emily se neovládla a vyjekla. Nikdy nic podobného neviděla, ani si to nedokázala představit. Zadívala se mu do očí – jeho pohled byl klidný, bez sebemenšího náznaku emocí. „Ach Matthewe,“ hlesla. Dotkla se jeho mokré paže. Prsty se jí chvěly. „Bolí tě to?“ Matthew zavrtěl hlavou. „Ani ne. Jsou ošklivé, že?“ Nevyjádřil jasně, že nemá bolesti. Při pohledu na jizvy, které se táhly přes kosti a svaly… „Nejsou. Jsou známkou tvé odvahy.“ Matthew zvedl hlavu a smutně se usmál. „Nebýt schopen unik-
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207780