Z paže se jí do celého těla šířilo příjemné chvění. Překvapeně se mu podívala do tváře. „Co uděláte?“ zeptal se. Abigail polkla. „Mohla bych vás uhodit.“ „Kdyby nás někdo viděl, splnilo by to svůj účel. Ale jsme zde sami.“ „Není správné, že si mě takhle dobíráte,“ opáčila. Marně se snažila, aby její hlas zněl přísně. „Nemusím to snášet,“ dodala. Přesto ho neodstrčila a neustoupila. Co se s ní děje? Prstem dělal malé kroužky a pak ho vsunul pod rukáv. Abigail zalapala po dechu. Vévoda se usmál a v očích mu hříšně zablýsklo. Někdy je úplně jiný, než jak se chová na veřejnosti. To zjistila už dříve – nevybrala si ho snad právě proto? „Nemusíte to snášet?“ zopakoval. „Přejete si tedy ukončit naši dohodu?“ Abigail otevřela ústa, avšak nevydala ze sebe ani hlásku. Vévoda jí položil prst druhé ruky pod bradu a pomalu jí ústa zavřel. Když jí palcem přejel po spodním rtu, zachvěla se. „Proč to děláte?“ hlesla. Upřel na ni pronikavý pohled. „Prozraďte mi svá tajemství, Abigail.“ Třebaže slova zašeptal, místo nejistoty jí útroby sevřel strach. Vévoda se nad ní tyčil, dotýkal se jí a stále vnímala žár sálající z jeho těla. Nesnažil se ji svést – chtěl od ní informace. Opět musí zaujmout obranný postoj. Domnívala se, že Gwenina lež ho uklidnila, ale patrně se mýlila. „Svá tajemství?“ zopakovala. „Chcete poznat ženskou duši? Už jsem vám řekla, proč jsem tady a proč jsem vám nabídla pomoc.“ Christopher si ji mlčky změřil pohledem. Když trhla hlavou, ruka mu klesla a pak ji položil na její druhou paži. Abigail si uvědomila, že ji drží a je příliš blízko. Jeho úsměv nebyl zrovna radostný. „Kterákoli jiná žena, k níž 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207762