nebezpečné osobnosti
Paranoidní lidé si vždy najdou něco podezřelého, jak doma, tak v práci. Může to být soused, sousedovy děti, letadla přelétávající nad domem nebo dráty elektrického vedení, které jsou moc blízko domu. Potřebují hodně prostoru, vyhledávají izolaci a odstup v naději, že to jejich strach zmírní. Strach však bohužel nikdy nezmizí, protože paranoia vychází z jejich nitra. Někteří se izolují i ve škole, v práci, ve městě, nebo i v rodině. Jsou to vlci samotáři. Někteří zajdou ještě dál a žijí v divočině (mezi oblíbená místa v Americe patří pouště na jihozápadě země, Idaho, Montana a Aljaška), kam se uchylují, aby unikli světu, nemuseli se stýkat s lidmi nebo aby se „připravili“ na nějakou apokalyptickou událost. Útočiště nacházejí v organizacích, které zastávají stejné názory, vstupují do skupin nebo sekt, v nichž nemusí ostatní přesvědčovat o svých obavách nebo vyšinutých přesvědčeních. A pak jsou zde paranoici, kteří jsou skutečně excentričtí. Divně se oblékají (vojenské maskovací uniformy), mají u sebe velký nůž nebo nosí oblečení, které vzbuzuje v druhých strach či je uráží, v oblibě mají například nacistickou svastiku. Lidé si jejich výstřelků přirozeně všímají a mluví o nich. Což pochopitelně přiživuje jejich paranoidní pocity z toho, že se o nich mluví. Paranoia je často přivede k různým nenávistným skupinám. Poslouchají jejich rozhlasové vysílání, chodí na demonstrace a pořizují si znaky, nápisy, oblečení a tetování vyjadřující nenávist. Jak uvádí Eric Hoffer ve své knize o masových hnutích a totalitních vládách, tito lidé jsou skutečně nebezpeční a vyhledávají „oddané souvěrce“ se stejnými názory. Stávají se členy Ku-klux-klanu, skinheadského hnutí, organizace Árijské národy nebo jiných extremistických skupin, které vyznávají nenávist a mstí se lidem, protože vášnivá nenávist a strach dávají jejich nenaplněným životům význam a smysl. Případně se mohou spojit s jinou podobně smýšlející paranoidní osobností, která je v ubližování druhým podpoří. Totéž se stalo v případě bombového útoku během maratonu v Bostonu v roce 2013, který zosnovali bratři Carnajevovi. Stejně tak spojili síly Timothy McVeigh a Terry Nichols. Tito podobně smýšlející muži vyhodili do povětří sídlo federálních úřadů v budově Alfreda P. Murraha v Oklahomě. Nenajdou-li nikoho, kdo by s nimi sympatizoval, jednají paranoici na vlastní pěst, jako Anders Behring Breivik, pravicový extremista, jenž se obával velkého přílivu národnostních menšin do Norska, a proto v roce 2011 zavraždil sedmasedmdesát nevinných lidí, převážně dětí. Spektrum projevů paranoidní osobnosti je, jak sami vidíte, velmi široké a zahrnuje jak jedince iritující až protivné, tak krajně vznětlivé a nebezpečné. V určitém ohledu však všechny spojují určité typické vlastnosti.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207666
„Nikomu nevěř, a nikdo ti nikdy neublíží“ – Paranoidní osobnost
Nadměrná podezíravost, strach, tajnůstkářství Iracionální podezírání nutí tyto jedince neustále sledovat slova i činy druhých lidí a předjímat zlé nebo zákeřné úmysly. Dokonce i neúmyslné společenské urážky mohou vnímat jako podezřelé. Mají sklony k tajnůstkářství, neprozrazují o sobě mnoho informací. Ve snaze ochránit svá přesvědčení, místo pobytu nebo pravé záměry se mohou uchýlit ke lži. I doma mohou zamykat své věci před manželkou a ostatními členy rodiny. Není neobvyklé, že mívají uzamykatelnou skříňku nebo někdy i celou místnost, do které nemá nikdo jiný přístup. Jak vidíte, přirozená ochrana soukromí a bezpečnosti zde přerůstá do paranoidních rozměrů – do sféry, kde nelze věřit ani členům rodiny. Sestavit seznam všech věcí, z nichž mohou mít paranoidní osobnosti strach, je nesplnitelný úkol. Mohou mít strach z černochů, katolíků, židů, mormonů, baptistů, Mexičanů, muslimů, Afričanů, lidí, kteří nemluví anglicky, elektrických sítí, vysílačů mobilního signálu, zásobování jídlem, fluoridu v pitné vodě, sousedů, přelétávajících letadel, cizího přízvuku, potratových klinik, farmaceutických firem, nového světového řádu, každého, kdo nosí modrý baret, Evropanů, mikrofonů, vlády, finančního úřadu, lidí s jinou než bílou barvou pleti, technologií a dalších a dalších věcí. A nesmíme zapomínat na kolegy z kanceláře, nadřízené, manažery, oddělení lidských zdrojů, počítačové sítě, pojišťovny nebo e-mailové systémy v práci. Možná se bojí i vás. U každého z těchto jedinců se projevuje jiný konkrétní strach, problém nebo nejistota. Jsme-li ve vztahu nebo v kontaktu s paranoidním člověkem dostatečně dlouho, příčiny obav nakonec zjistíme. Pokud o nich nezačne sám mluvit, projeví se v jeho paranoidním, excentrickém nebo nebezpečném chování. Někteří paranoici jsou tak nedůvěřiví, že si vedou seznamy příchodů a odchodů spolupracovníků, sousedů, členů rodiny i cizích lidí nebo kohokoliv, kdo kolem nich prochází. Dělal to například Ted Kaczynski ve své chatrči v Montaně. Prezident Nixon, který měl řadu rysů paranoidní osobnosti, si vedl seznam nepřátel a opakovaně prohlašoval, že se „nemůže nikomu svěřit“.
Neústupnost, svárlivost, sklon k nenávisti Charakteristickým znakem zdravé lidské bytosti je přizpůsobivost. V reakci na aktuální okolnosti jsme schopni přijmout nové názory a změnit se. Ačkoliv si pevně stojíme za některými přesvědčeními (například náboženskými nebo politickými názory), uvědomujeme si, že ostatní lidé mohou mít názory odlišné. V tom se paranoidní osobnosti liší. Jsou přesvědčeny, že jejich hypersenzitivita je formou vyššího vhledu,
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207666
nebezpečné osobnosti
takže o správnosti svých názorů odmítají diskutovat. Logické, a dokonce empirické důkazy považují za bezcenné. Pustíte-li se s nimi do argumentace, budou si myslet, že jste se proti nim spikli, v horším případě vás prohlásí za nepřítele. Paranoidní osobnosti přistupují k faktům i historii selektivně a pozměňují si je. Spojují nesouvisející události a ideje tak, aby zapadaly do jejich teorií a ospravedlňovaly jejich činy. Například likvidaci lékařů z potratové kliniky. Když Paul Jennings Hill v roce 1994 zavraždil lékaře Johna Brittona a jeho přítele Jamese Baretta ve chvíli, kdy Britton přicházel na potratovou kliniku v městě Pensacola na Floridě, ospravedlnil si Hill ve své paranoidní mysli vraždu lékaře a jeho přítele (který byl jeho osobním strážcem) tím, že zachraňuje nenarozené děti. Tak funguje mysl paranoidní osobnosti: zkresluje skutečnost, je zkostnatělá, moralistická nebo neústupná, vraždu si dokáže ospravedlnit záchranou nenarozených životů. Paranoidní osobnost se zaměřuje na úzký okruh témat, o nichž má rozsáhlé znalosti, fixuje se na konkrétní úzce vymezenou problematiku, například na určitou pasáž z bible nebo na nějaký sociální nebo politický problém, v němž většina z nás nevidí žádné souvislosti, případně nachází jen mizivou spojitost. Timothy McVeigh se v 90. letech dvacátého století zaměřoval na militarizaci speciálních zásahových jednotek policie (SWAT). Nelíbilo se mu, jaké vojenské taktiky použila policie v roce 1992 v případu Randyho Weavera, který žil se svou rodinou v odloučení na pozemcích v Ruby Ridge ve státě Idaho. Na základě svých názorů a celkové nenávisti vůči federální vládě vyhodil McVeigh do povětří sídlo federálních úřadů v budově Alfreda P. Murraha v Oklahomě. Při útoku zemřelo 168 nevinných lidí, včetně dětí. Paranoidní osobnosti si nelámou hlavu s logickými ani empirickými důkazy. Své argumenty opírají o pochybné nebo podivné příklady z historie, citace ezoterických děl, texty neznámých autorů, někdy i o výňatky z právnických slovníků. Kombinace zkostnatělého myšlení, fixní ideologie a selektivní paměti s iracionálním strachem dává vzniknout nebezpečnému koktejlu nenávisti. Nejde o běžnou nelibost, kterou občas pociťuje každý člověk, ale o nekompromisní, nelidskou nenávist. Přidruží‑li se k této kombinaci ještě patologický narcismus, máme co do činění s lidmi, kteří jsou schopni projevovat svou nenávist s děsivou krutostí. Takový člověk například vejde do školní třídy a chladnokrevně postřílí hrůzou křičící studenty. Podobný případ se stal v roce 1999 ve střední škole Columbine High a měli ho na svědomí dva paranoidní teenageři Eric Harris a Dylan Klebold, kteří se v důsledku svých narcistických povah považovali za výjimečné osobnosti, oprávněné připravit druhé o život. Mnohé paranoidní osobnosti považují násilí za jediné řešení, protože žádné jiné prostředky jim nezaručí splnění vyšinutých cílů nebo je nesplní dostatečně rychle.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207666