smrtí, jež během války utrpěl – jelikož nikdo nedokázal s určitostí předpovědět tehdejší prudkou nenávist –, přijal s klidnou důstojností a odevzdaností, a později prohlásil, že lituje, že tehdy nepodplatil popravčího, aby do ohně, jež ho spálil, nasypal střelný prach, nebo poznamenal, že při probodnutí kopím nastává smrt mnohem rychleji, pokud se podaří zcela rozříznout játra a ne jen propíchnout břicho. Jeho kolegové se ocitli v dosti těžké pozici, jelikož jak můžete někomu sdělit, že jeho očividná rovnováha a sebekontrola je dost možná iracionální, nelidská a že je příznakem nějakého hlubšího neduhu, když vaším jediným důkazem oné nemoci je, že žádná není? Mimořádná užitečnost Hoenesse coby hlavního historického pramene ho postupně přivedla ke korespondenci s budoucími členy Klubu Kronos. Na počátku 19. století nebo ve 20. století byly položeny otázky, od někoho, kdo byl kolem roku 1850 dítětem, putovaly časem dozadu k jeho dědečkovi, který byl dítětem kolem roku 1780 a který to mohl poslat dál dozadu svému prarodiči z doby kolem roku 1710, a tak dále a tak dále, za předpokladu co nejmenšího množství generací, jež by vzkaz mohly zkomolit, až tu otázku mohl Hoenessovi položit přímo jeden z jeho současníků. Hoeness pak svou odpověď vepsal do nějakého trvanlivého materiálu a zanechal ji Klubu, který ji pak předal svému budoucímu dopisovateli a potomkům. Mnozí z nás, kdo se pohybujeme v akademickém světě, tuto metodu používají. Často bývá zneužívána k získání akademické výhody, jako když nám pro nějaké období chybí zdroj, s kapkou zdvořilého vyptávání a trochou přesvědčování umocněného generacemi je nejen možné nalézt odpověď, ale je také možné získat ji prostřednictvím pravých dobových dokumentů, které odolají podrobnému zkoumání našich vrstevníků s méně vyvinutou fantazií. Samozřejmě za předpokladu, že vás to o několik životů později, kdy vzkaz snad konečně dorazí, bude ještě zajímat. Ale Hoeness měl svou cenu za dodávání tak vynikajících písemných důkazů: začal sám klást otázky. Časem směrem dopředu putovaly poslané vzkazy, nebo, měl-li někdo pocit, že papír by cestu nemusel přežít, kameny, do nichž bylo jeho sdělení vyryto, a byly zanechávány na předem domluvených stanovištích, o kterých se předpokládalo, že zůstanou válkou, rozmachem měst a zemědělskou revolucí nedotčeny. A tak se začal vyptávat na budoucnost a tichou poštou se mu zpátky vracely neurčité odpovědi. Dozvěděl se o obléhání Vídně, úpadku Osmanské říše, válce o španělské dědictví, o revoluci ve Francii, revoluci v Americe, a dokonce se k němu z dálky doneslo i šuškání o událostech ještě vzdálenějších – o pogromech, z nichž se stane hromadné
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207644