Teď by nám mohli z fleku pořídit takový rodinný portrét, jako měl u sebe ten mrtvý běloruský voják. Když si ho mohl dovolit i tenhle zdegenerovaný, proč ne my? Důstojník SS Třetí říše s novomanželkou na svatební cestě někam, třeba na Ukrajinu. Na Russenstrasse jsme museli zastavit. Po obou stranách cesty vyrostly jakési palisádové hradby a při průjezdu bylo nutné esesmanům cestu doložit pověřovací listinou. Váleční zajatci skládali čerstvě pokácené klády dovezené ze Sally a hlasitě při tom hekali. Alakunnasovic Jaakkima se tam činil a já se podivovala, jak se takový koktal stihne všude ochomýtat, a přemýšlela, jestli už ho Němci nevzali oficiálně do svých služeb: „Tu‑tu‑tudy nemůžete projet bez povolení.“ „Nezačínej zas, Jaakkimo.“ Seskočil jsi z auta a ztratil se uvnitř opevnění. Jaakkima strčil bajonet dovnitř auta a pokračoval: „Mu‑mu‑musíte mít průkaz.“ „Blbost,“ usoudil Jouni a projel bránou. Provokativně zastavil, zapálil si dýmku a vymočil se na druhé straně palisády. Vrátil ses právě, když polní kuchařka Gretel zahnala svou kočku na strom a přišla nám nabídnout jahodový sirup s kusy ovoce. Kráčel jsi zpátky, přes rameno se ti houpala taška s fotoaparátem, záda vzpřímená, a já si pomyslela, že tvé nosní kosti a můj chrup by se krásně vyjímaly na bustě na přídi lodi Třetí říše. Vyskočil jsi do kabiny a zeptal se, jestli máme všechno. Ano, všechno. Jen tvůj kufřík s orlí kokardou zmizel. „Co to tu stavěj?“ odvážila jsem se zeptat, když jsme projeli kolem mostu v Alaluostari. „Schutzstellung,“ mávl jsi nepřítomně a upřeně zkoumal oblohu. Snažila jsem se vzpomenout, co to slovo znamená. Nějaký ochranný val? Pak jsem se zadívala na horizont. „Donner.“ „Co tím myslí? Hrom?“
< 98 >
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207633