ukazovala cestu, po které se musí vydat, už byl na té cestě, stoupal do kolmého srázu – triumfální zvuky hudby – tympány, lesní roh a trubka – nesoucí se z návrší, na kterém hrál orchestr, dozvuky horského sesuvu, to všechno tu a tam doléhalo až k uším Anny Grigorjevny, ale její cesta byla stejně jako dřív svobodná a lehká, vedla po rovné cestičce nebo po schodech a pouze v jednom místě se proťala s jeho cestou – tam, kde se pěšinka svažovala až ke srázu, po kterém se drápal nahoru a chytal kamenů, sklouzával a padal, oděv měl roztrhaný a ruce rozedrané do krve – podala mu ruku a pomohla mu vyškrábat se na cestičku, po které šla ona, teď šli společně ruku v ruce – melodie, v níž převládaly lesní rohy a flétny, zněla pořád triumfálně, ale už v ní bylo cítit jakési vysílení nebo spíš podlomenost, seděli vedle sebe na lavičce a poslouchali hudbu, on – ve své oblíbené póze s nohou přehozenou přes nohu a s rukama objímajícíma kolena, s očima, do kterých mu stoupaly slzy, nebo mu možná ty slzy ještě nestačily oschnout, ona – s nepatrně pokrčenýma nohama, aby nebylo vidět její ošoupané boty, které potřebovaly spravit, se zimomřivě halila do svého pláštíku – na okamžik se jejich pohledy setkaly a on ji vzal za ruku a něžně ji pohladil – kolem jeviště, na kterém bylo vyvýšené místo pro hudebníky, byly rozmístěné lavičky pro obecenstvo a svítily lampy, bylo však ještě světlo jako ve dne, a to dvojí světlo vytvářelo jakýsi falešný a přízračný obraz, v němž bylo něco nezavršeného nebo ani nezapočatého, a v noci, když jí přišel popřát dobrou noc a začali plavat, ho protiproud strhával stranou a on cítil, že se topí. Snažila se mu w
100
w
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207629