vyhovovalo. Nikdy by si nedovolil zeptat, kolik jsem už měla otroků a také jaké jsem s nimi měla zkušenosti. Dávalo mi to prostor hrát si na zkušenou. A Štefan měl onen důležitý pocit, že je v dobrých rukou. V rukou své vládkyně. Někde na netu jsem četla o velkém významu etiky dominantně-submisivního vztahu, o nutnosti vzájemného respektu. Rozuměla jsem tomu. Otrok je sice otrok, ale dobrého a věrného otroka si paní cení a váží si ho. Po cestě jsme se dohodli, že mi Štefan na veřejnosti nebude říkat paní, působilo by to směšně a ztrapňovalo by to nás oba. Já ho na oplátku nebudu představovat jako Štefana. Bylo to moudré, musela jsem připustit Štefanův rozumný argument, že se v budoucnu mohu seznámit s jeho rodinou a známými a pak by všem přišlo více než podivné, že z Martina je Štefan. Tatínkovi jsem tedy svého otroka představila jako Martina. Abych zabránila jejich oboustrannému sblížení, poslala jsem Štefana okamžitě do kůlny pro sekačku a tiše mu udělila pracovní pokyny. Tatínek měl vynikající náladu, jednak byl rád, že mě vidí, a také byl rád, že jsem si s sebou přivedla, konečně po těch měsících, slušně vypadajícího a tichého chlapa. Vyptával se na Štefanovo povolání a rodinnou situaci. Zas tak moc jsem toho nevěděla, rodinná situace otroka jeho paní nijak zvlášť nezajímá. Ale i těch pár informací, co tatík obdržel, ho uspokojilo. Já se pro změnu dozvěděla, že otec má novou nápadnici. Půjde k ní prý zítra na oběd. Pokud vím, tak měl tatík v současné době už nápadnice tři. Střídavě je obšťastňoval svými návštěvami, měl tu výhodu, že dámy nepocházely z jedné vesnice, ale bydlely od sebe x kilometrů daleko. Takhle si mohl nerušeně užívat tří zcela rozdílných kuchyní. Co by si ostatně v jeho čtyřiaosmdesáti jiného užíval? I když, nechme na hlavě. Tatínkovi pobyt na venkově očividně svědčil. Já se ho pro jistotu na jeho sexuální aktivity nevyptávala, ale v jeho lécích jsem žádnou viagru nenašla. Navíc, byl kardiak, takže to s tou fyzickou námahou nesměl přehánět. Byla jsem za ten batalion ženských uchazeček o post mé macechy ráda, pořád lepší než kdyby seděl doma a koukal do zdi tak, jak to dělával první rok po maminčině smrti.
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207525