tvářičky měl jako zralá anglická jablíčka, oči modré jako letní den, jen krásnější a vlídnější. Sice byla jen jeho chůvou, přesto by mladá Rosalind přísahala při svatém těle našeho Spasitele, že Williama miluje stejně silně, jak jen matka může milovat vlastní dítě. Toho dopoledne mu na trhu koupila pomeranč bez svolení své paní a teď ji svíraly obavy, že bude vyplísněna za rozhazovačnost, ovšem ona tak učinila jen proto, aby malému Williamovi ukázala, jak úžasný plod to je a jak chytří muži v Itálii přišli na to, že i země je kulatá, úplně jako pomeranč, jen větší a jiné barvy. Přirovnávat jednu věc ke druhé patřilo k oblíbeným Williamovým hrám. Tolikrát spolu meškali ve vysoké trávě pod věčně se proměňující oblohou, zraky upírali na velké mraky, které jako blyštivé galeony proplouvaly jasnou záplavou nebeské klenby, a pan William řekl: „Jako velbloud, sladká Rosalind,“ a ona jeho slova opakovala: „Úplně jako velbloud, pane Williame,“ načež on prohodil: „Jeví se mi však teď, že to je spíše citadela než velbloud,“ a ona znovu přitakala: „Ano, úplně, má lásko,“ protože se s ním nechtěla ani v nejmenším přít, nýbrž toužila po tom, aby se zamiloval a důvěřoval neobvyklému pokladu své vlastní svěží představivosti.
„Okouzlující,“ zhodnotil to Tobias. „Naprosto okouzlující.“ „Tedy kéž bych si tohle všechno dokázala zapamatovat já,“ užasle vzdychla Penny. „A co Namydlené schody?“ nadhodil Malcolm. „Jo, tomu určitě dám hlas taky.“ „Dobře,“ spokojeně přikývl Malcolm. „A úplně unesený jsem z na co vejráš, vole,“ pokračoval Tobias. „Je to fascinující román, trýznivý a veskrze originální.“ „Zcela jistě to není nic originálního,“ oponovala mu Vanessa. „Prostě takový epigon Irvina Welshe.“ /111
St_Aubyn_Marne_hledam_slov_vnitrek.indd 111
10.6.2015, 9:58:37 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207519
„Ale je to relevantní, Vanesso. Naprosto zásadní,“ zdůrazňovala Jo. „Dávám přednost zjevením před zásadním sdělením,“ namítla Vanessa. „Proč? Protože to zní lépe?“ Penny jen rezignovaně vzdychla. „Váš problém, Vanesso,“ vstoupil do diskuse Malcolm, „je v tom, že to není román o rodině ze střední třídy, jejíž nejhorší noční můrou je to, že by musela vzít své dcerušky Bertie a Fionu z drahé školy, protože tatík v bance letos nedostal očekávané prémie.“ „Kdybyste nás laskavě mohl ušetřit třídního boje,“ nedala se Vanessa, „zvláště když na vás dole čeká auto se šoférem, které vás odveze do vašeho georgiánského domu v Barton Street. Umělecké dílo se měří podle toho, kolik umění v sobě má, nikoli jak je relevantní nebo zásadní. Ostatně zásadní pro koho? Relevantní k čemu? Na světě není pomíjivější věci než žhavé téma.“ Přesně v ten okamžik Malcolmovi blesklo hlavou, že je třeba odlehčit atmosféru šálkem čaje. Před setkáním předstíral nadšení, když mu Penny dala jako dar obří konvici; nedokázal si sice představit, že by konvici unesl v ruce prázdnou, natož plnou vroucí vody, nicméně teď jí za to byl vděčný, neboť mohl vstát od konferenčního stolku a zaměstnat se přípravou čaje. Stačilo takhle jednoduše změnit pozici a rázem nemusel řídit schůzi a mohl si všechno pěkně do hloubky poslechnout zpovzdálí. Ve Vanessině hlase slyšel zoufalství, prohlubující se s tím, jak si uvědomovala, že většina těch jejích takzvaně „literárních“ románů se do nominace nedostane. Snažila se nadále argumentovat, že většina těch druhých románů postrádá kvality charakterizující literární dílo: „hloubku, krásu, strukturní integritu a schopnost přesností svého jazyka oživovat naši unavenou představivost“. Chudák ženská si vůbec neuvědomuje, že ve světě dospělých záleží na tom, jaké kompromisy se vy/112
St_Aubyn_Marne_hledam_slov_vnitrek.indd 112
10.6.2015, 9:58:37 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207519
jednají mezi členy poroty, jejíž složení odráží síly působící ve společnosti jako celku, podobně jako složení parlamentu odráží celý národ. Vanessa se ocitla v roli bezvýznamného zoufalého poslance, řečnícího před prázdnou sněmovnou o hodnotách, jež v moderním světě prostě a jednoduše nemají místo. Vlastně mu jí bylo líto. Nicméně se na ni znovu zaměřil, když přišla řeč na Bruce, o němž prohlásila, že to je víceméně plagiát jakéhosi téměř neznámého románu Král v tartanu z počátku dvacátého století. „Jen trochu upravil dikci a opepřil to pár scénami ukradenými pro změnu ze Statečného srdce,“ dodala Vanessa. „Ach, Statečné srdce,“ vydechl Tobias a zcela přirozeně nasadil skotský přízvuk. „Aye, bijte se a možná zemřete; dejte se na útěk a možná budete žít, alespoň chvíli. A až budete po mnoha letech umírat v posteli, pak si budete přát, kéž byste všechny ty dny mohli vyměnit, všechny dny od tohoto dne po tamten, za příležitost, jednu jedinou příležitost vrátit se sem a říct našim nepřátelům, že si mohou vzít naše životy, ale naši svobodu nedostanou nikdy!“ Po těch slovech si nechal Tobias aplaudovat od neviditelné armády válečníků s modře pomalovanými tvářemi. „Úžasná věc,“ dodal pak. „Děkuji vám, Tobiasi, že jste nám připomněl scénu, která se, neklame-li mě paměť, v Bruceovi nevyskytuje,“ shrnul jeho vystoupení Malcolm a přitom se pokoušel naklonit těžkou konvici přes okraj šálku. „Vanesso, nevím, jestli je vám to známo, ale všechny Shakespearovy zápletky pocházejí z jiných zdrojů a nevzpomínám si, že by si na to někdo stěžoval. Obdivuji váš idealismus, leč bohužel musím říct, že pod sluncem není nic nového.“ „Rozhodně není nic nového na tom úsloví,“ odsekla Vanessa. „Ale přesně o to jde. Pokud se spisovatel nedokáže probít přes polopravdy a líná používání klišé a floskulí, pak nikdy nestvoří umělecké dílo. Shakespearovy vypůjčené zápletky nám nevadí, protože je dokáže transformovat v něco jiného brilantní originálností svého jazyka.“ /113
St_Aubyn_Marne_hledam_slov_vnitrek.indd 113
10.6.2015, 9:58:37 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207519