HOLIK_txt_9_Sestava 1 4/9/15 6:43 AM Page 98
98
D VA C E T
MINuT NA JEDNé NOZE
drovaný byl po každém střídání. Hlavní přínos Neveselého ovšem vězel v jeho trenérské práci, kde mu Pitner okamžitě dal volnou ruku ve fyzické přípravě. V té době už měl Standa za sebou studium na tělovýchovné fakultě, takže byl plný informací a nápadů, jak zlepšit naši výkonnost. Metodika trénování se pod ním dost změnila, odpadly třeba cyklistické výjezdy a nakonec i letní soustředění na Peksáku. řeči civilních oddílů o tom, jak jsme se jako vojáci měli, neberu. My jsme podstupovali dril, o kterém se jim ani nezdálo. Proto jsme byli nejlepší. Na svou dobu jsme museli skousnout neuvěřitelné dávky. Jenom suchou přípravou jsem trávili tři a půl měsíce z roku. Sezona končila brzo, mistrovství světa bývalo už v březnu. Po něm jsme měli nějaký ten týden volno a už jsme zase rozjížděli trénink na nový ročník. Pršelo, byla zima a my jsme se v tom nečase plahočili. Člověk byl po dávkách v tréninku úplně vyflusaný, ale makal dál. Základ úspěchu spočíval v tom, že jsme všichni chtěli pracovat a zlepšit se. I hokejisti, kteří Duklou jenom prošli, se pak do svých oddílů vraceli jako lepší hráči. V Dukle jsme jako jedni z prvních začali systematicky pracovat s činkami. Do posilovny jsme ze začátku chodili jen s Neveselým, Šmídem a bráchou Jirkou, později se přidal celý tým. Cvičilo se v polních podmínkách Velkých kasáren, kde jsme měli jen pár želez a činek, jinak nic. Mě osobně dřina v posilovně bavila. Byl jsem špatný běžec, špatný bruslař, tak jsem musel sázet na sílu. Ve své době jsem měl nadprůměrnou fyzičku. Když se zavedly kontrolní testy před sezonou, zvedl jsem při nich v benči 105 kilo, což bylo daleko nejvíc z celého týmu. řada kluků měla s posilováním problémy. Takový Honza Balun si jako hrdina nechal na naložit na činku celých pětapadesát kilo, jenomže ta tíha ho málem zamordovala. Jak byl chudák nitka hubený, činku nezvedl. Kluci, kteří mu ji přidržovali, ho museli narychlo zachraňovat, jinak by se pod ní udusil.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207513
HOLIK_txt_9_Sestava 1 4/9/15 6:43 AM Page 99
JAKO
99
HOLíK
Foto: archiv Dukly Jihlava
ŽíT
Stanislav Neveselý ještě jako hráč Dukly.
Oblíbené tréninky Standy Neveselého byly v přírodě. Každý den v šest hodin ráno jsme spolu běhali kilometry ke studánce, abychom se za svítání do půl těla vycachtali ve studené vodě. Celý tým pak vytáhl do blízkého lesa a tam nám dával kapky. Často jsme dřeli kousek od Jihlavy na místě zvaném Zaječí skok, kde jsme sprintovali do kopce. Jednou jsme měli běžet delší okruh navíc po tenisovém tréninku. Obránce Petr Adamík, který nebyl zrovna atletický typ, se schoval do křoví, aby se tomu běhu vyhnul. Myslel si, že s námi Standa nepoběží a on si v klidu počká, až se budeme vracet. Vykra-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207513
HOLIK_txt_9_Sestava 1 4/9/15 6:43 AM Page 100
100
D VA C E T
MINuT NA JEDNé NOZE
čoval si jako na procházku, když ho Neveselka, který se jenom chvilku zdržel, odchytil. Po takové sabotáži byl Standa vždycky hrozně naštvaný, fikslování neměl rád. V zimě jsme jezdívali na soustředění do hor, kde jsme plnili tréninkové dávky na běžkách. Naše tradiční místo bylo v duklácké chatě v Harrachově. Málokdo měl ale hory rád, většina hráčů běžky z duše nenáviděla. Jednou jsme jeli túru po hřebenech a do cíle jsme dorazili úplně hotoví. Šmíďák klel celou trasu, že musíme podstupovat takové hrůzy, a pak se tam ze vzteku ožral tak, že ho zpátky muselo vézt auto. Mě naopak běžky chytily, běhal jsem rád a hodně. V Jihlavě jsem měl lyže připravené v garáži, a jak napadl sníh, vyrážel jsem na nich za město do lesa k vodárenským rybníkům, každý den jsem si dal klidně dvacet kilometrů. V pětasedmdesátém roce jsem absolvoval i Jizerskou padesátku. Spolu se mnou na ni šli i Vorlíček s Neveselým a já jsem jim dal na těch padesáti kilometrech hodinu a půl. už jsem byl dávno osprchovaný, když teprve dofuněli do cíle. Jedním z Neveselého zlepšováků byl masér. Když přivedl v šedesátém sedmém do Dukly Pavla Křížka, koukali na něj někteří hráči podezíravě, ale nakonec se z Pavla stal stabilní člen týmu. Bez něj by to vůbec nešlo. Na jeho masáže jsem si potrpěl, hrozně mi pomáhaly. Svoje speciální emulze si Pavel nechával míchat u známého jihlavského lékárníka a hlavně, měl zlaté ruce. Po zápasech jsem byl kolikrát úplně rozbitý a Pavel, který se vyučil u maséra reprezentace Harryho Martínka, mě na svém stole vždycky dal dohromady. Jak jsem makal na ledě a v tréninku, tak jsem se snažil, aby si moje tělo trochu odpočinulo. Na regeneraci jsem byl blázen, ze všeho nejvíc jsem miloval saunu. Musel jsem ji mít nejmíň jednou týdně. Když jsme byli ve Finsku, nemohl jsem saunu vynechat. Nějakého vtipálka tehdy napadlo, že nám polije kamna a z venku zabední dveře. Málem jsme se v té sauně usmažili, a když jsme se konečně dostali ven, okamžitě jsme naskákali do závějí sněhu, které byly všude okolo. Úplně jsme zasyčeli.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207513