Ellen Kirschmanová, Ph.D.
spekce bezpečnostních sborů dle zákona č. 341/2011 Sb., v případě vyšetřování možných přestupků působí jako vyšetřující orgán Odbor vnitřní kontroly PČR.) Další kamarádi museli vypovídat. Chápali, že se to musí vyšetřit, ale cítili se nepříjemně, když se Frank začal ptát na jiné incidenty a konflikty, které Benny v minulosti řešil. Cítili, že musí Bennyho chránit, a nechtěli „pomáhat nepříteli“, za kterého teď považovali nejen pachatele, veřejnost, nadřízené, ale i Franka. Bavili se mezi sebou hodně o tom, jak jsou vyšetřovací metody, které běžně používali proti kriminálníkům a recidivistům, teď nasazovány proti vlastním lidem. Báli se také, že budou muset jednou dělat tu samou práci jako Frank – šikanovat své vlastní lidi. Báli se také, že cokoliv Frankovi jen tak mezi řečí řeknou, se stane součástí vyšetřování. Nechtěli také říct nic špatného vůči Rayovi, protože se očekávalo, že bude v brzké době povýšen, a nechtěli si to u něj rozházet. Franka začali všichni považovat za zrádce, i když dělal jenom to, co mu nařídili. Když prošel po chodbě, skoro nikdo ho už nepozdravil. Kolegové mu přestali nabízet, ať s nimi jde do kantýny na kafe. Špatně spal a bolel ho žaludek. Benny cítil, že nemá žádná práva. Stal se snadným terčem pro právní žaloby i odsudky běžných občanů. Byl postaven mimo službu a byl teď naprosto přesvědčený o tom, že jeho kariéra u policie skončila. Cítil vinu za to, že zklamal svoji rodinu. Když byl Benny během vyšetřování sám doma, byl v depresi a plakal. Když se jeho manželka Carol vrátila z práce, snažil se kvůli ní působit trochu veselejším dojmem, ale stejně nedokázal zakrýt své zoufalství. Celé dny vytvářel katastrofické scénáře o tom, že jeho kariéra skončila a že ho propustí. Měl stále starosti o to, jak uživí svoji rodinu. Nedokázal si představit, že by dělal něco jiného než práci u policie a že by měl někde srovnatelný plat, protože měl jenom střední školu. Cítil vinu, protože i Carole byla za jeho domnělý prohřešek pronásledována. Neustále si celý incident přehrával v hlavě a přemýšlel o tom, co měl nebo neměl udělat. Neustále si kladl otázku, jak může pracovat jako po98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207469
ŽIVOT S POLICAJTEM
licista v dnešním světě, kde má pachatel větší práva než policista a kde policista nemůže důvěřovat ani vlastnímu kolegovi. Vyšetřování trvalo šest měsíců. Když skončilo, Benny byl degradován a dostal pokutu ve výši tří měsíčních platů, což obnášelo několik tisíc dolarů. Nejhorší ale byla ta degradace, z níž vyplývalo citelné snížení platu. Spočítal si také, o kolik bude mít nižší důchod. Když se Benny po devíti měsících po incidentu konečně vrátil do práce, byl skoro paralyzovaný úzkostí. Jeho nadřízený si ho zavolal do kanceláře a zeptal se ho, jak mu může pomoct. Nabídl Bennymu pracovní volno na návštěvu psychologa, aby se mohl dát do pořádku a dokázal se vyrovnat lépe se stresem. Šéf přeřadil Bennyho na jinou práci a stanovil jasná pravidla, kterých se měl Benny držet. Jejich porušení by bylo důvodem k jeho okamžitému propuštění. Když Benny vyhledal psychologickou pomoc, hradil si ji ze svého, ačkoli mu jeho šéf nabídl, že bude hrazena z příslušných fondů jejich oddělení. Benny mi řekl, že nevěří šéfovi ani slovo. Měl za to, že jeho parťák Ray lhal a že on sám teď neví, jestli vůbec může někomu věřit. Byl přesvědčen, že jeho nadřízení neví nic o práci v terénu a v důsledku toho také nevědí, jak je to nebezpečné. Benny se teď bál v práci cokoliv udělat a dostával se tím do rozporu s různými bezpečnostními předpisy. Benny se mi snažil vysvětlit, že ohledy na všechny ty menšiny a jiné znevýhodněné skupiny dělají z policajta bezmocného člověka, který nemůže řádně plnit svoje úkoly. Ztratil všechnu důvěru v sebe sama a opustila ho také veškerá radost a spontaneita, kterou předtím v práci zažíval. Zdálo se mu, že ho všichni neustále sledují. Bál se, že udělá nějakou chybu, ale nemohl jen tak nečinně sedět, protože cítil, že i to by byla chyba. Byl presvědčený, že všichni, včetně jeho šéfa, čekají na to, až něco zkazí. Nemohl pořádně spát a nakonec se v mojí ordinaci nekontrolovatelně rozplakal. Carol v té době navíc otěhotněla a potratila. Jednoho dne Benny obdržel další stížnost od jednoho občana. Šílel z toho. Už to přišlo. Celé jeho oddělení na to určitě čeká – říkal si. Jeho manželka byla v pracovní neschopnosti a nemohla pracovat. Teď ještě 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207469
Ellen Kirschmanová, Ph.D.
ke všemu přijdou o peníze a on nedokáže žádné opatřit a postarat se o rodinu. Řekl mi, že se raději rozvede, aby Carole dostala novou šanci a mohla si najít manžela, který ji na rozdíl od něj uživí. Zeptala jsem se ho, jak ví, že ho propustí. Jestli má nějaké důkazy, že ti lidé čekají jen na to, aby ho propustili. Řekl mi, že žádné důkazy nemá, tedy kromě svých pocitů, a pokud se bojí, tak tu prý přece musí být nějaký důvod. Pokud je podezřívavý – tak proti němu musí lidé kout pikle… a tak dále. Začali jsme společně pracovat na technice zastavování toku negativních myšlenek, tak aby se mu podařilo zlomit jeho negativní vzorec uvažování. Učili jsme se, jak se asertivně vyrovnat s novou stížností a neustále ji neporovnávat s tou minulou, protože se jednalo o něco úplně jiného. Pomohla jsem mu také s tím, aby se oprostil od vzorce chování, který v něm neustálým kladením otázky „Co kdyby?“ vyvolával úzkost. Ona nová stížnost se nakonec ukázala jako naprosto bezpředmětná. Bylo velmi snadné se s ní vypořádat. Benny musel přiznat, že se k němu všichni kolem chovali spravedlivě, a uvědomil si, jak své problémy neustále zveličoval a přeceňoval. Benny se svěřil svému šéfovi, jakou úzkost v něm poslední stížnost vyvolala, a jeho šéf využil šance a znovu Bennyho ujistil, že nemá vůbec v úmyslu ho trápit nebo ho propustit. Povzbuzoval pak Bennyho, aby se pokusil vrátit na hodnost, kterou měl předtím, protože jeho patnáctiletá praxe mohla být všem užitečná. Benny byl udivený. Myslel si, že jeho šance na povýšení jsou už absolutně nulové. Nikdy jsem se vlastně nedozvěděla, co se při onom prvním incidentu odehrálo. Stejně jako většina policejních akcí se to událo v noci na nepříliš osvětleném místě. Byla to krajní situace, kdy se člověk musel rychle rozhodnout pro jednu z možností, přičemž některé mohly skončit i smrtí. Všichni zúčastnění – včetně pachatele – byli na pokraji sil a byli vyděšení. Použil Benny vědomě brutální metody? Pochybuji o tom. Mělo jeho oddělení právo případ vyšetřit? Rozhodně. Šli po něm a chtěli ho propustit? Nemyslím si to. Mělo vyšetřování probíhat rychleji? Urči100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207469