Pokus o analýzu pohádky o Sněhurce a sedmi trpaslících Pohádka o Sněhurce a sedmi trpaslících, pohádka důvěrně známá z let našeho dětství. Kolikrát jsme při ní usínali. Dávala obsah našim dětským snům. A na jejích postavách jsme se učili vytvářet si první emocionální postoje ke světu. My chlapci jsme hledali svou Sněhurku, děvčátka zase trpaslíky. Přemýšlivější z nás však tušili, že se pod barvotiskovým happyendem příběhu ‒ ostatně rafinovaně zneužitého show-bussinessem ‒ tedy že se pod barvotiskovým povrchem pohádkového děje skrývá cosi hlubšího, podstatnějšího, nějaké tajemství. Těmto náročnějším, hloubavým čtenářům jsem vyšel vstříc. Podrobil jsem několik reprezentativních verzí této pohádky hlubinné analýze. Výsledky nejsou nezajímavé. Chtěl jsem vás dnes s nimi seznámit v přednášce hodinové až dvouhodinové. A podle mé původní koncepce měla pop-music přednášku pouze rámovat a zajišťovat jí širší posluchačský kádr. Avšak zastánci popu neurvale hájili své nároky na čas argumenty převážně komerčními a rozsah mnou požadovaný byl mi posléze zredukován na pouhých sedm minut, což není ani jedna celá na jednoho trpaslíka. Přesto jsem se rozhodl, že i v této nesmyslně krátké lhůtě přednášet budu a seznámím vás alespoň s uzlovými body své analýzy. Čas je mi v patách, tedy přejdu rovnou in mediás rés k otázce oné osmé postýlky. Jak jsem ji objevil? Srovnáním dvou kontradiktorických citátů v textu. Podle prvního z nich Sněhurka vchází do domu trpaslíků, prochází těmi místnostmi a v poslední najde sedm stejných krásných malých postýlek. A , v následující větě uléhá do největší z nich. Contradictio in adiecto! A v něm je ukryta osmá, protože jediná velká postýlka! Proč velká? K tomu se možná ještě dostaneme, ale nyní musíme dál. Tady je nesmírný komplex problematiky kolem Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207466
samotného pojmu trpaslík. Mnoho záhad a nejasností. Často slyšíme různé vulgární výroky o trpaslících, jako třeba že trpaslík je člověk, jehož výška se limitně blíží nule. To je ovšem hrubé zjednodušení! Trpaslík je i sociálně determinován. Je to malý horník, tedy, permoník. Tyto bytosti známe ze všech mýtů a pohádek z horních neboli důlních oblastí. To si snadno zapamatujeme. V pradávných dobách se místu, kde byl důl, říkalo hora. Kvůli utajení. Dodnes říkáme Kutná Hora, ale víme, že se kutá obvykle směrem dolů. Samo objasnění pojmu permoník by si vyžádalo samostatné přednášky. Tak jenom heslovitě: jejich vztah k velkým horníkům je jaký? Ambivalentní! Někdy pomáhají, jindy škodí. Jsou však zde i jiné zajímavé otázky, které musíme jen tak přejít. Třeba: Proč bylo trpaslíků právě sedm, a ne kupříkladu sedm set dvacet devět? Ta sedmička se nám vyskytuje ve všech tajných orientálních naukách, Ostatně tyto nauky jsou tajné, tak půjdeme dál. Dostáváme se k tomu okamžiku, který je vysoce důležitý. Zde nemohu šetřit na čase. To když nepochopíte, tak nepochopíte nic. To je onen okamžik v ději, kdy se trpaslíci vracejí z dolu. Nyní už víme, proč z dolu. Jsou to permoníci. Představte si to tak prostě, lidsky. Odmyslete si na okamžik pohádkový barvotisk. Sedm stárnoucích malých horníků, permoníků, kteří toho od života už mnoho neočekávají, se vrací z noční šichty a nacházejí v té velké, osmé postýlce krásnou mladou dívku, Co udělají? Zde budu citovat doslova: „Když chtěli jít spát, objevili v postýlce Sněhurku. Shlukli se kolem ní, svítili na ni lampičkami a užasli nad její krásou. Ráno, když se Sněhurka probudila, byla velmi překvapena sedmi trpaslíky, hned se však s nimi spřátelila, poněvadž k ní byli velmi přívětiví.“ Konec citátu. Teď se rozvine dialog se Sněhurkou. Trpaslíci navrhují, opět cituji doslova: „Zůstaň u nás, budeš nám vařit, a když budeš všechno dělat, povede se ti dobře.“ Sněhurka odpovídá na tento návrh známým slůvkem „ano“. Když dětem interpretujeme toto „ano“, tak obvykle říkáme, že jim bude vařit, prát, Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207466
zašívat jim kabátky, hrát si s nimi,, ale my dospělí zde sami mezi sebou víme, co takové ano obnáší. A také víme, co znamená v této souvislosti takové všechno. A zde jsem odkryl pod vrstvou pohádky mýtus, a sice mýtus o vzniku skupinového manželství, do kterého vchází na jedné straně singulární nevěsta, Sněhurka, a na druhé straně kolektivní týmový manžel ‒ sedm permoníků. Dále jsem toto manželství lokalizoval časově. Je to postmatriarchální struktura, neboť trpaslíci neloví, trpaslíci dolují. Tento způsob života je spojený s vyspělejší dělbou práce. Podle mé hypotézy mají možná i určité pozemkové vlastnictví, které jim obdělávala jejich původní velká žena, záhadná majitelka oné osmé postýlky. O této Sněhurčině předchůdkyni však nemáme žádné informace.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207466