a pěstování. Výstavba dalších vodních nádrží pro zachycení vod z tajících ledovců by měla být samozřejmostí, pokud bychom ovšem pokládali jejich asi stoletou plnohodnotnou funkci za ekonomicky zajímavou. V neposlední řadě je třeba v daleko větší míře využívat čiště ní odpadních vod a to nejen z důvodů, že znečišťují životní prostředí, ale i z důvodů úspor kvalitní čisté vody, neboť čištěné odpadní vody se dají používat pro zemědělské a průmyslové účely. Možnost využití vod z tajících ledovců k energetickým účelům by se měla dávat do ekonomické relace – náklady na výstavbu, provoz a potřebná doba k navrácení vložené investice, neboť nelze počítat s efektivním využitím těchto hydroenergetických děl řádově ve staletích.
Isla del Sol, Ostrov Slunce. Pohled na ruiny Chincana, v pozadí jezero Titicaca. Foto Vladimír Šimek 2013.
91
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207429
Andské ledovce v pohoří Cordillera del Vilcanota zasahují až do provincie Cuzco. Foto Otto Horský 2004.
Pohled na jezero Titicaca z ostrova Isal del Sol. V pozadí vrcholky Cordillera Real s tajícími ledovci. Foto Vladimír Šimek 2013.
92
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207429
11 - Vliv fenoménu El Niňo na jezerní kotlinu Přibližně kolem vánoc v cyklu pěti až osmi let se u pobřeží Peru, ale i Chile a Ekvádoru, objevuje mohutný a velmi teplý mořský proud, který odklání studený Humboldtův proud, bohatý na plankton a ryby, mimo rovníkovou oblast oceánu. Tento teplý rovníkový proud pojmenovali rybáři „El Niňo Jesús“, odborníci pak jako oscilace ENSO. Když se tento jev dostaví, projevuje se výraznými klimatickými změnami globálního dosahu. V západních oblastech Jižní Ameriky se projevuje vydatnými dešťovými srážkami, které způsobují ničivé záplavy rozsáhlých území, bahnotoky a sesuvy půdy, někdy až ve vzdálenosti přesahující 1000 kilometrů od pacifického pobřeží. Voda jako přirozená surovina není vždy k disposici v daném místě, v daném čase, v potřebném množství a v požadované kvalitě. Zásoby přirozených vodních zdrojů byly a jsou závislé na celé řadě přírodních faktorů, působících většinou nezávisle na aktivitě člověka. Lidská činnost a jejich neracionální využívání však s sebou přinášejí celou řadu negativních vlivů. Jedině vědecky řízené vodní hospodářství vede k rozumnému využívání vodních zdrojů a ke zlepšení vodohospodářské bilance. U umělých vodních nádrží je většinou již zakomponováno do projektu. Jinak je tomu ovšem u přirozených jezer, jako jsou jezero Sevanské, Balaton, nebo v neposlední řadě jezero Titicaca. Uvedená jezera se během své dlouhé historie potýkalas problémy vysychání, které většinou souvisely s lokálními, či globálními klimatickými změnami, ale i s dalšími přirozenými faktory. Tyto problémy provázejí jezero Titicaca i v současnosti a patří mezi ně i vzájemná souvislost mezi fenoménem „El Niňo“ a vodními zdroji v předmětné oblasti. „El Niňo“ je fenomén interakce mezi oceánem a atmosférou. Tato interakce je tak silná, že zanechává svůj vliv i na pevninách. Ovlivňuje a vyvolává přechodné globální klimatické změny prakticky na celé zeměkouli. Je to bezpochyby nejdestruktivnější klimatický fenomén na naší planetě. Ne vždy a ne ve všech oblastech však působí stejně. Někde je příčinou vydatného vzrůstu vodních srážek a průtoků řek, jinde zase vyvolává velká sucha a vodní deficit. Například v září roku 1997 byly vody u pobřeží Kalifornie o osm stupňů teplejší, než je tomu v tuto dobu obvyklé, Chile sužovaly obrovské záplavy, v Andách hustě sněžilo a byla neobvyklá zima. V letech 1982 až 1983 byl vliv fenoménu El Niňo na globální změny klimatu natolik intenzivní, že vyvolal zájem světové odborné veřejnosti o studium tohoto jevu. Jeho následky byly doslova katastrofické. Vyžádal si asi dva tisíce životů a způsobil škody, odhadované na 13 miliard dolarů. Silná teplá epizoda se znovu opakovala v roce 1997 a stala se zřejmě dosud nejteplejší za celou historii seriózního sledování tohoto jevu. Tyto neblahé události posledních desetiletí svádí některé odborníky k domněnkám, že El Niňo je důsledkem zesilujícího se skleníkového efektu a globálního oteplování. Jistě, může být na tom něco pravdy, zejména pokud se týká jeho intenzity nebo častější frekvence výskytu, ale nic více. El Niňo je známé již od konce16 století. Pozorovali ho peruánští rybáři ve vodách Tichého oceánu jako zeslabení studeného oceánského proudu (známý jako Peruánský nebo také Humboldtův proud) a s tím související oteplení moře. To mělo a má pro rybáře vždy neblahé důsledky, neboť klesnou výrazně výlovy ryb a ančovičky, tak důležité pro výrobu rybí moučky, odtáhnou do jiných,
93
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207429