SYSTEMATIKA OBECNÉ ANTROPOLOGIE
nálezové vrstvy tvořící vnitřní strukturu mohyly, což mu umožnilo popsat, analyzovat a interpretovat zde pohřbené lidské kosti z hlediska principu stratigrafie. Trvalo sice ještě mnoho desítek let, než se stratigrafická metoda stala běžnou součástí archeologických vykopávek a základem relativní chronologie, umožňující určovat vztah mladších a starších nálezů. Z odstupu času však lze konstatovat, že Jefferson v Americe zahájil novou éru vědeckých výzkumů lidské historie. Archeologické výzkumy se v průběhu 19. století ve Spojených státech staly nedílnou součástí široce koncipovaného antropologického studia v té době dosud existujících domorodých indiánských kultur. Při etablování americké antropologické archeologie sehrály významnou roli zejména archeologické a antropologické výzkumy amerického Jihozápadu – rozsáhlé oblasti pokrývající území dnešní Arizony, Nového Mexika, Utahu a části Colorada, kde se nacházejí archeologické pozůstatky hohokamské, mogollonské a anasazijské kultury. Předmětem archeologických výzkumů zde však byla nejen skalní města v masivu Mesa Verde a pozůstatky komplexů staveb, které označujeme jako puebla, nýbrž také zde žijící indiáni, kteří nepřestali rozvíjet kulturní tradice pueblanské kultury. V oblasti amerického Jihozápadu se tak Typická ukázka unikátním způsobem protnul výzkumný záběr pueblanské keramiky archeologie a antropologie (etnologie). Archeo(podle Wadswortha) logové zde prováděli vykopávky materiálních pozůstatků kultur, které pueblanským indiánům předcházely. Etnologové se prostřednictvím terénního výzkumu, jejž realizovali mezi současnými Pueblany, pokoušeli porozumět jejich živé kultuře. K průkopníkům antropologické archeologie amerického Jihozápadu patřil zejména americký etnolog a archeolog švýcarského původu Adolph Francis Alphonse Bandelier (1840–1914). Rozhodující zvrat v jeho životě znamenalo přesídlení do Spojených států, kde se jeho rodiče usadili v Highlandu v Illinois. Bandelierovým vlastním výzkumům předcházelo rozsáhlé soukromé studium, jehož součástí byla korespondence s nejvýznamnějšími antropology, etnology, archeology a sociology té doby. Velký vliv měl na něj zejména americký evolucionistický antropolog druhé poloviny 19. století Lewis Henry Morgan. Od roku 1880 Bandelier realizoval řadu archeologických a etnologických výzkumů indiánských kultur na území Spojených států, Bolívie, Peru a Mexika. Pro vývoj americké antropologické archeologie jsou významné zejména expedice, které realizoval z pověření Archeological Institute of 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207333
ANTROPOLOGIE
America a American Association for the Advancement of Science v archeologických lokalitách amerického Jihozápadu na území Nového Mexika. Jeho pečlivé vědecké zprávy, zápisky a deníky jsou dnes považovány za unikátní zdroj informací o kultuře pueblanských indiánů. Bandelierova odkazu se ujali jak archeologové studující architekturu a materiální kulturu indiánských puebel (Alfred Vincent Kidder), tak kulturní antropologové (Ruth Benedictová, Ruth Bunzelová, Leslie White), kteří učinili předmětem svého výzkumu způsob života pueblanských indiánských kmenů (Hopi, Zuñi aj.). O nadčasové hodnotě Bandelierova díla svědčí i jeho román Stvořitel štěstí (1890), jehož historický děj je zasazen do světa pueblanské kultury.77 Bandelier zde při zpracování milostného příběhu využil své rozsáhlé archeologické, geografické a etnologické znalosti pueblanské kultury. Popisy krajiny, architektury a kulturních reálií odpovídají skutečnosti. Prezentované zvyky, obyčeje a rituály jsou popsány na základě výzkumů Bandeliera nebo jiných etnologů a antropologů. Zdrojem empirických dat o pueblanské kultuře mu bylo vyprávění jeho indiánských informátorů nebo staré španělské literární prameny, které líčí život pueblanských indiánů tak, jak vypadal, než se změnil stykem s evropskou civilizací. Bandelierova snaha prezentovat antropologická a archeologická data prostředky umělecké prózy anticipovala jeden z postmoderních trendů současné kulturní antropologie považující antropologii za svébytný umělecký žánr. O Bandelierově významu svědčí slova, která napsal jeho nejvýznamnější pokračovatel, americký archeolog Alfred Vincent Kidder: „Žádný americký archeolog se tolik nespoléhal na historické prameny jako Bandelier; a žádný americký historik neověřoval svá bádání v takové úplnosti studiem archeologického materiálu.“78 Paralelně s archeologickými výzkumy na území Spojených států probíhalo v 19. století pátrání po pozůstatcích vyspělých předkolumbovských indiánských kultur také na území Střední Ameriky. V roce 1841 vyšla v New Yorku kniha amerického právníka, diplomata a průkopníka mezoamerické archeologie Johna Lloyda Stephense (1805–1852) popisující jeho vědeckou expedici za ruinami měst starých Mayů.79 Součástí této publikace byly brilantní vědecké ilustrace anglického malíře a cestovatele Fredericka Catherwooda (1799–1854), které představily světové veřejnosti kamennou krásu mayských stél, soch, reliéfů a architektury. Tyto nádherné, bizarní a fascinující památky se rázem dostaly do povědomí všech vzdělaných lidí a zahájily éru expanze archeologie na celém území Latinské Ameriky. 77 78 79
Bandelier, A. F.: The Delight Makers. Dodd, Mead and Company, New York 1890. Ceram, C. W.: První Američan. Odeon, Praha 1977, s. 63. Stephens, J. L.: Incidents of Travel in Central America, Chiapas, and Yucatan. Harper & Brothers, New York 1841.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207333
SYSTEMATIKA OBECNÉ ANTROPOLOGIE
V osmdesátých a devadesátých letech 19. století realizoval šest výzkumných expedic do starých mayských měst (Chichen Itzá, Copán, Tikal, Palenque aj.) anglický diplomat a archeolog Alfred Percival Maudslay (1850–1931), jehož plány, nákresy a fotografie předkolumbovských archeologických lokalit vytvořily standard pro pozdější výzkumy mayské kultury. Nesmírný kulturní, technologický a umělecký potenciál předkolumbovských kultur potvrdily také archeologické výzkumy na území Peru, kde byly objeveny pozůstatky vyspělých říší Mochiků, Chimúů a Inků. Symbolem ztracené a znovunalezené krásy jihoamerických indiánských kultur se stalo slavné město Inků – Machu Picchu, které v roce 1911 objevil na vrcholcích hřebenu peruánských And americký archeolog a cestovatel Hiram Bingham (1875–1956). Ten zde prováděl vykopávky v letech 1912–1915 a jeho kniha Ztracené město Inků (1948) se stala bestsellerem, jenž z něj údajně učinil předlohu pro slavný film Indiana Jones. V očích laické veřejnosti se tak z antropologické archeologie stala dobrodružná a romantická věda. Budování metodologických základů moderní antropologie však nebylo spjato s dobrodružnými výpravami, ale s mnoholetými exaktními a trpělivými výkopovými pracemi, založenými na využití stratigrafické metody a interdisciplinárním přístupu k archeologickým pramenům. Z tohoto hlediska položil metodologické základy americké archeologické antropologie americký archeolog Alfred Vincent Kidder (1885–1963). Svou vědeckou dráhu zahájil v průběhu svého studia na Harvard University, kde v roce 1914 získal titul doktor filozofie v oboru archeologie. Kidder realizoval řadu archeologických expedic do oblastí jihovýchodní a severozápadní Arizony, které sponzorovalo harvardské Peabody Museum of Archaeology and Ethnology. Významnou etapou Kidderova života však byly archeologické terénní výzkumy, jež realizoval v letech 1915–1929 v Novém Mexiku v pueble Pecos. Tyto archeologické vykopávky byly založeny na programovém a systematickém výzkumu statigrafie a chronologie jednotlivých kulturních vrstev a umožnily stanovit vývojové fáze pueblanské kultury až do doby před dvěma tisíci lety. Výsledky tohoto výzkumu Kidder publikoval v díle Úvod do studia archeologie Jihozápadu (1924), které představuje zakladatelskou knihu americké moderní archeologické antropologie. Kidderovým cílem bylo prostřednictvím analýzy stratigrafických vrstev, dochovaných v pueble Pecos, rekonstruovat dlouhodobý vývoj pueblanské kultury a stanovit chronologii jiných puebel v oblasti Jihozápadu. Tento ambiciózní projekt dovršil v roce 1927, kdy jím stanovenou chronologii, známou jako klasifikační systém Pecos („Pecos Classification“), bylo možné aplikovat na další archeologické lokality amerického Jihozápadu. V letech 1929–1950 Kidder působil jako vedoucí oddělení historických výzkumů v Carnegie Institution for Science, kde řídil 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207333