Na stopu ho přivedl Gottfrid Lindau. Když k nim přišel v sobotu odpoledne s dvěma pomocníky, aby si vydělal něco navíc, využil jako záminku zdobení zábradlí u dětského domečku, zazvonil u vchodu do velkého domu a řekl, že by s panem inženýrem potřeboval probrat takovou drobnost. To také chvíli probírali a Gottfrid mu ukazoval šablony různých perníkových panáčků, zajíčků, vánočních prasátek a hvězdiček, které se chystal vyřezat do zábradlí. Ale pak to z něj vypadlo. Není vůbec nic špatného na tom, když lidé z vyšší třídy sympatizují s dělnickým hnutím, zahájil svůj proslov. Není na tom ani nic neobvyklého, kupříkladu předseda strany a premiér Hjalmar Branting taky není zrovna z dělnické třídy. A samozřejmě vůbec není pravda, že by někdo z dělnické komuny neměl paní Lauritzenovou rád. Naopak, její působení coby dobrovolné lékařky v Neglinge během posledních hladových let války se setkalo s nesmírným a zaslouženým uznáním. Na tomto místě ho musel Lauritz přerušit a přiznat se, že přesně neví, co je to dělnická komuna. Obšírné Gottfridovo vysvětlení si vyložil tak, že jde o jakési poradní shromáždění, jehož členové radí sociálnědemokratické většině v obecním zastupitelstvu, a že kdo si do tohoto shromáždění podá přihlášku, vstupuje tím zároveň do strany, tak nějak. V dělnické komuně to vyvolalo trochu neshody, pokračoval Gott frid ztrápeně a snažil se dospět k vlastnímu jádru sdělení. Vznešená dáma ze Strandpromenaden, a ještě ke všemu lékařka by mezi ostatní ženy na schůzích v Lidovém domě nezapadla. A ne že by se Gottfrid odvažoval tvrdit, že je mu známo, jak uvažuje buržoazie, ale má pocit, že i panu inženýru Lauritzenovi by mohlo být nepříjemné, kdyby se jeho žena veřejně paktovala s dělníky. Suma sumárum tedy vedení dělnické komuny zvažuje, že přihlášku paní Lauritzenové zamítne. Lauritze se nejprve zmocnil vztek, urazil se jménem své manželky. Ona, která bojovala za ženské volební právo ve třech zemích, tedy není dost dobrá, aby ji mezi sebe přijali dělníci z Neglinge? To není ponižující jen pro ni, ale i pro dělníky samotné. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207272
Když ho vztek přešel, zamyslel se nad tím. Na tom, co Gottfrid spíš tušil, než věděl, bylo něco pravdy, a sice to, že Ingeboržino případné členství by mohlo dělat problémy i v jiném ohledu. Předminulou neděli si při obědě v hotelu Grand dvě sousedky velmi nahlas a podrobně stěžovaly, že spotřebitelské družstvo Kooperativa Förbundet zakoupilo pozemky v samém srdci Saltsjöbadenu, co by kamenem dohodil od hotelu Grand, a že si tam hodlá postavit sídlo. Z jejich úst to vyznělo, jako by se rudé hordy, jejichž útoku z Ruska se všichni za války obávali, nyní rozhodly pro tuto mírovou cestu. Lauritz a Ingeborg si během lamentací obou dam vyměnili jeden rychlý pohled a ze zdvořilosti pak přitakávali výrokům o příšerné hrozbě, která se nad Saltsjöbadenem vznáší. Co by si tyhle drbny a jejich kamarádky pomyslely, kdyby se Ingeborg otevřeně přihlásila k sociální demokracii, nebylo těžké se domyslet. Ocitnout se v Saltsjöbadenu ve stejné sociální izolaci, v jaké byli v Bergenu, si rozhodně nepřáli. Tři jejich děti chodily do školy v Tattby a každé ráno odjížděly z domova na kole, šťastné a bezstarostné. Johanne, Karl a Rosa neměli ve škole žádné problémy, ať už s tím, že jsou cizinci, nebo s čímkoli jiným, kromě toho Lauritz vyrozuměl, že už se všichni tři naučili naprosto bezchybně švédsky. Dětem jde učení rychle. Ale podle toho, co Lauritz věděl, neměly děti ve třídě, a vlastně ani ve škole, jediného spolužáka, jehož rodič by byl sociální demokrat. Jistě by na tom nebyli tak špatně jako Harald tehdy v Bergenu, kdy ho málem umlátili za to, že je „Němčourek“, ale stejně by to bylo zlé. Následná diskuse s Ingeborg na toto téma byla stručná, neboť Lauritz začal právě z tohoto konce a poukázal na možná rizika pro děti. Ingeborg se okamžitě vzdala, téměř ho poprosila za odpuštění, že se zachovala tak bezmyšlenkovitě, nebo spíše tak německy. Utěšil ji, tedy aspoň se o to pokusil, ironickou poznámkou, že nikdo z těch vznešených sousedů nic nenamítá proti tomu, když dáma z vyšší 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207272
společnosti provozuje dobročinnost mezi dělnickými dětmi, jako to Ingeborg dělala dřív. To je naopak chvályhodné. Třídní společnost má bezpochyby své absurdní a rozporné stránky, v tomto bodě byl Lauritz se socialisty zajedno. V Haraldově případě to byla jiná, tam Lauritz coby otec a hlava rodiny rozhodl dřív, než Ingeborg považovala diskusi za uzavřenou. Harald chtěl se školním sportovním oddílem na prázdninový vandr po Německu. Na tom by samo o sobě nebylo nic divného, ti hle mladí tažní ptáci, jak se jim říkalo, křižovali každé léto po celém Německu a vesele si u toho prozpěvovali pod podomácku vyrobenými vlajkami. Bylo to jako epidemie, možná trochu přepjaté, ale rozhodně užitečné a neškodné. A Haraldovi už bylo přes čtrnáct a na túře s nimi budou starší vedoucí. Lauritz na tom neviděl nic závadného, Ingeborg se k tomu naopak stavěla nanejvýš podezřívavě a zmobilizovala si na pomoc Christu. Veškeré jejich námitky však byly ryze politického charakteru. Tak tedy dobrá, Harald propásne jak regatu v Saltsjöbadenu, tak závod na Gotlandu a vrátí se až na konci července, kdy bude čas zajet za babičkou Maren Kristine na Osterøyu. Lepší tak, než aby byl naštvaný kluk ve Švédsku, kde by jenom provokoval svou němčinou a neustále by otravoval, že chce „domů“ do Německa. Ale že se jeho rozhodnutí Ingeborg nelíbilo, to bylo poměrně jasné. Kromě toho si musel přiznat, že se rozhodl dost překotně, klidně si s tím mohl dát trochu víc načas a ještě jednou to probrat. V tomto bodě se k Ingeborg zachoval špatně. A možná v tom je ten zakopaný pes, uvědomil si náhle. Teď už toho moc nevymyslí, bude nejlepší jít si lehnout. Potichoučku vyšel po schodech, aby nevzbudil Ingeborg, sundal si boty a v ruce je pronesl kolem její koupelny a ložnice. Vyšlo slunce a světlo proudilo do chodby z obou stran, takže se nikde nemusel potýkat s vypínačem. V ložnici zjistil, že obě okna u postele jsou otevřená dokořán a v pokoji je sychravo a zima od ranní mlhy. Ale kvůli něčemu takovému si rybářský synek z Vestlandu nebude naříkat. Svlékl se, 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207272