zahlédl před vchodem auto plynárenské společnosti, tak zrychlil krok, protože byl zvědav, co se děje. Odemkl dveře a okamžitě se přísně zeptal: „Děje se něco pánové?“ „Promiňte, že vás musíme obtěžovat v neděli dopoledne, ale ve vedlejší ulici byla porucha plynového řádu a my teď musíme zkontrolovat všechny plynové spotřebiče a uzávěry v celé budově, protože zřejmě došlo k zavzdušnění této rozvodné větve.“ „Ale já vás pánové nemohu nechat se pohybovat v budově bez dozoru a vrátnici, kde mám monitorovací systém, nesmím opustit.“ Vyšší blonďák s atletickou postavou vzal mobil a vyťukal nějaké číslo. Chvíli s někým hovořil a potom se obrátil na vrátného. „Už jsem to zařídil. Pošlou tady policejní hlídku, která se s námi bude pohybovat po budově a vy můžete zůstat ve vrátnici.“ Drábek jenom zakroutil hlavou a při slově „policie“ se zdál být přístupnější. „Dobře,“ nakonec souhlasil. „Ale do knihy návštěv si zapíšu vaše jména a čísla vašich legitimací.“ Všichni čtyři ochotně vytáhli plastikové kartičky s logem firmy a fotografií, které jeden po druhém Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207232
podávali vrátnému ke kontrole. Ten byl evidentně spokojen a úhledným písmem zaznamenával údaje do knihy. Mezi tím dorazila hlídka policie a dva uniformovaní policisté vešli dovnitř. Vrátný Drábek se s nimi pozdravil salutováním a policisté jeho pozdrav opětovali. Vyšší z policistů se zeptal, o co tu jde, protože byli odvoláni z dopravně bezpečnostní akce. Vysoký blonďák jim v rychlosti naznačil závažnost jejich kontroly a požádal je, aby je doprovázeli po celé budově. Předpokládali, že budou hotovi zhruba do hodinky. Potom blonďák požádal vrátného o universální klíč ke všem dveřím. Vrátný mu jej s těžkým srdcem předával a upozornil policisty. „Dejte na ně pozor. Já tady za všecko zodpovídám a nerad bych přišel o místo. To víte, ten důchod nemám nijak velký a každou korunu musím dvakrát obrátit.“ Policisté pokývali hlavami a rychle se vydali za skupinou odcházejících techniků. Důchodce Drábek se vrátil ke svému jablku, když najednou si vzpomněl, že nenapsal SPZ auta, kterými technici přijeli. Ihned se zvedl a šel si opsat číslo na dodávce. Teď byl spokojen, neboť přesně splnil svůj úkol podle předpisů. Oba policisté zůstali vždycky na chodbě a tři technici vcházeli a vycházeli do jednotlivých dveří, které jim vysoký blonďák odemykal. Když narazil Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207232
na dveře laboratoře, na jejímž štítku bylo napsáno. „Technická laboratoř ing. Jiří Dohnal, CSc.“, dva z techniků vešli dovnitř a třetí s blonďákem šli k oběma policistům. Blonďák vytáhl Marlborky a nabídl oběma. Ti si rádi vzali, a protože na chodbách byly všude výstrahy „Zákaz kouření“, otevřeli boční vchod a vyšli na otevřenou terasu vedle budovy. Tam našli plné popelníky nedopalků, čímž přišli na pravé využití těchto zbytečných prostor. Když dokouřili vydali se do vedlejší místnosti, aby provedli revizi dalšího plynového spotřebiče. Netrvalo ani deset minut a ze dveří laboratoře ing. Dohnala vyšli oba technici a nahlásili blonďákovi, že je to v pořádku. Ten se obrátil na oba policisty a řekl: „Tak myslím, že jsme tady hotovi“ a zamkl dveře. Potom se všichni vydali směrem k vrátnici, aby odevzdali klíč a nahlásili, že v budově je všechno v pořádku. Vrátný za nimi zavřel dveře, zasalutoval odcházejícím policistům a zavřel se do své kukaně. Do knihy pečlivě zapsal ukončení celé kontroly v 9:55. Sandra s Kateřinou odjely společně taxíkem směrem na Nový Smíchov k Sandřině garsonce. V taxíku hrála hudba z CD Hanky Zagorové a řidič se jenom zeptal, zda má změnit žánr nebo ztlumit Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207232