Třinácté znamení zvěrokruhu (Ukázka, strana 99)

na okamžik zatvářil trochu nejistě, ale to stačilo, aby se mu doktorka podívala upřeně do očí. „Neradi vás zdržujeme, vidím, že ještě pracujete,“ promluvil opět Vagner a odpoutal tak pozornost na sebe. „Jedná se vlastně o formalitu.

Zajímá nás, zda jste v poslední době a zvlášť včera během dne neviděla nějaký neobvyklý pohyb tady na zámku nebo v okolí. Víme, že se tu občas zdržujete až do pozdního večera, takže byste si mohla všimnout něčeho podezřelého.“ „Cokoli podezřelé bych vám oznámila, detektive, ale svůj čas věnuji výhradně práci. Jak jistě víte, máme tu stále hodně pacientů. Samozřejmě, nález mrtvého těla tady neutajíte, ale pokud vím, tělo už bylo uloženo v mrazicím boxu několik let, pravděpodobně dříve, než toto kosmetické studio vůbec vzniklo, že?“ vychutnávala si doktorka Dragowská moment překvapení. „Pravděpodobně,“ připustil neochotně Vagner, „přesto budeme rádi, když nám oznámíte, pokud si všimnete něčeho neobvyklého.“ „Jistě, ráda vám to sdělím,“ kývla doktorka a měla pocit vítězství, když se oba detektivové rozloučili. To tak mám zapotřebí, aby tu šmejdili.

Ještě něco pokazí. Soňa si prohlédla oba muže, kteří vyšli na dvorní prostranství, zvláště pak Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207231

toho staršího, a sebevědomě zhodnotila, že tady nebezpečí nehrozí. Zatím. Vzala do ruky mobil a nedočkavě zvolila číslo. „Yvet, potřebuju tvoji konzultaci ještě dnes. Kde se sejdeme?“ Kaplan kráčel vedle nového parťáka beze slova.

Bylo mu teď dvakrát blbě. Zvedal se mu žaludek z toho podivného pachu, který byl cítit z mrtvoly, z protivného vtíravého ovzduší na kosmetice, a taky z té protivné doktorky, která ho okamžitě odhadla. Bodejť by ne, z vystupování jeho kolegy bylo hned jasné, kdo z nich dvou je šéf. Kaplanovi to ale jedno nebylo. Nebyl na tuto pozici zvyklý, tedy spíše si už odvykl. Z područí svého šéfa se dostal poměrně brzy. Na kriminálce brzy exceloval a mohl z toho těžit. Jeho tehdejší parťák, který byl přímým nadřízeným, za pár let povýšil a dobře věděl, že v tomhle frajerovi s mnoha chybami je zaklet schopný kriminalista. Nechával mu značnou volnost, když viděl výsledky. Dokázal přehlížet nevyrovnanosti jeho osobnosti, dokud nepřekročil danou mez. Překročil ji víckrát, než bylo zdrávo, teď už to ví. Paradoxně chlastal kvůli své neschopnosti, o které nikdo nevěděl. Nikdo, jenom jeho nejbližší parťák, který teď ležel v nemocnici Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207231

v kómatu. Nikdo jiný tam nebyl, nikdo ho nevinil, nikdo se na něj ani jako na viníka nedíval. Jen on sám. A vždycky se tak na sebe dívat bude. Chlastat už uměl. Občas si přihnul, a když se mu začalo rozpadat manželství, tak trochu víc. Víc, než ráno spraví pasta na zuby a žvýkačka. Vytáhl jednu z kapsy a dal ji na jazyk. Nabídl Vagnerovi, který odmítl. No jasně. Pan „bezvadný policista“ přece ani nežvýká. Tedy rozhodně nežvýká ve službě. Udělalo se mu ještě víc špatně.

Vagner zkontroloval, je-li místo činu zajištěné pro další případné šetření, a vrátil se zpět do haly.

Kaplan mezitím odevzdal na WC obsah svého močového měchýře i žaludku. Opláchl si obličej a vhodil do úst další příděl žvýkačky. „Tak pro dnešek končíme. Zítra bude potřeba oslovit ještě pár případných svědků, nechceš se toho ujmout, Maxi? Mohl bys přespat v místním hotelu.

Takhle brzy ti ubytování neseženu. Já se ráno podívám, co objevili naši počítačoví machři, už mi volali, že něco mají, je to prý dost zajímavé. Přijedu sem během dopoledne.“ „OK, souhlasím,“ nebránil se Max, protože vizi hotelové postele dost přivítal. „Kde je tady nějaký hotel?“

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207231